Evropská komise rozhodla o zahájení postupů při nadměrném schodku financí vůči Polsku a šesti dalším zemím EU (Belgii, Francii, Itálii, Maďarsku, Maltě a Slovensku). Důvodem je to, že deficit veřejných financí u nich výrazně překročil tříprocentní hranici. V případě Polska činil v roce 2023 5,1 % HDP.

„Doporučuji všem, kteří tvrdí, že kdyby byla u moci PiS, stalo by se to samé, podívejte se na 8 let, kdy jsme byli u vlády. Během této doby, i přes řadu konfliktů a nedostatek dobré vůle ze strany Evropské komise, nás nikdo nemohl podrobit postupu při nadměrném schodku,“ řekl bývalý premiér Morawiecki a dodal, že „vláda KO a koalice spadly pod proceduru při nadměrném schodku pouhých šest měsíců po převzetí moci“.

Jenže ona procedura souvisí s deficitem za roku 2023, kdy byl více než 10 měsíců Morawiecki premiérem. Prezident Institutu veřejných financí Sławomir Dudek tvrdí, že v roce 2023 si byl Morawiecki vědom, že mu hrozí procedura apři nadměrném schodku, ale snažil se to před Poláky utajit, aby před volbami nerozproudil diskuzi o stavu veřejných financí. Navíc rozpočet na rok 2024 je návrhem Morawieckého vlády a předpokládal schodek 4,5 % HDP.

Po zahájení procedury Polsko čeká na konkrétní doporučení pro polskou vládu ze strany EU. Vláda bude nucena šetřit. Pravděpodobně bude EU požadovat plán na snížení deficitu veřejných financí ve čtyřletém výhledu. Polsko proto na podzim bude muset poslat do EU rozpočtový výhled na roky 2025-2028. Onen plán bude podléhat hodnocení Komise a názoru Rady EU. Názor Rady bude právně závazný. Střednědobý plán revidovaný Komisí a Radou bude pak definovat tempo růstu nákladů do roku 2028 zajišťující bezpečnost veřejných financí, tedy omezení deficitu pod 3 % HDP. Ono tempo pak bude právně závazné i pro další rozpočtové zákony.

Podle nových předpisů (od května 2024) platících pro proceduru nadměrného deficitu bude dohled ze strany EU pokrývat většinu výdajů, a to nejen výdajů státního rozpočtu, ale šířeji i sektoru vládních institucí, jehož rozsah je dán předpisy EU. Tento dohled se však bude týkat jen celkové výše výdajů. Kromě toho z něj budou vyloučeny náklady na dluhovou službu a výdaje na projekty financované z rozpočtu EU. Výdaje související s národní obranou nebo jinými faktory souvisejícími s procedurou však nebudou z dohledu vyloučeny.

V praxi to znamená, že Polsko nebude mít peníze na žádné změny či projekty generující vysoké náklady. Vládnoucí koalice pak může škrtnout téměř všechny své volební sliby. Vláda bude muset asi i revidovat výši sociálních programů jako Rodina 800 + a roční třinácté a čtrnácté důchody. Aby se Polsko dostalo pod 3 % muselo by ušetřit oproti platnému rozpočtovému schodku cca 70 miliard PLN. Samotné příspěvky na děti Rodina + znamenají 70 miliard PLN, třináctý a čtrnáctý důchod pak 45 miliard PLN.

Už je tedy jasné, proč se vládní představitelé ošívají nad otázkami, zda budou pokračovat velké projekty jako například CPK (Centralny port komunikacyjny) – dopravní projekt nového letiště, železničního uzlu a silničního spojení. Projekt nová vláda zarazila, nejprve audity, které měly zjistit, zda představitelé dnes opoziční PiS neporušovali zákony. Protože se ale staví rychlostní železnice a s ní je spojené čerpání evropských fondů, dochází k revizi a zúžení projektu. Pro projekt je podporován více než 60 % Poláků a vláda zatím nemůže říci, že na něj nebude mít peníze. Proto se ukončení projektu posunuto o pět let.

Totéž můžeme pozorovat u stavby první jaderné elektrárny, kde byl posunut termín dokončení dokonce o sedm let. O lokalizaci druhé jaderné elektrárny nebude jen tak rozhodnuto a třetí soukromý projekt s korejskou účastí byl už úplně odpískán. Jsou rušeny projekty rozšíření či výstavby nových přepravních terminálů na Baltu a v Polsku se pár let bude stavět pouze to, co nebude zátěží pro rozpočet a bude navázáno na financování z fondů EU.

V takových podmínkách může polská vláda sáhnout po netradičních, inovativních až riskantních řešeních. V roce 2014 převedla v podobné situaci zákonem polská vláda „spící“ prostředky ve výši přibližně 100 miliard PLN ze soukromých penzijních fondů do „průběžného“ financování polských důchodů. Poláci dostali subkonta u důchodového úřadu a na hodnotě netratili. Podle Donalda Tuska tehdejší vláda zachránila jejich peníze před znehodnocením v soukromých fondech a argentinským scénářem. Nynější vláda by dnes mohla „zachraňovat“ zbytek. Otevřený penzijní fond OFE reprezentuje v Polsku druhý penzijní pilíř a bylo v něm na konci roku 2022 168 miliard PLN. Pokud by ony prostředky byly převedeny opět na stát a OFE zrušeno, pak by akcie mnoha společností kotovaných na burze cenných papírů, které nyní OFE drží, byly převedeny do nějakého státního fondu a de facto by je spravovala vláda a mohla by tyto zestátněné podíly, ale i celé společnosti privatizovat. V roce 2015 i kvůli OFE byl Donald Tusk na osm let odstaven od vlády v Polsku. Dnes je opět u moci.

„Lituji, že jednání vlády nejsou veřejná. Kdybyste slyšeli, co říkám ministrům, vaše uši by trnuly.“ prohlásil nedávno veřejně Donal Tusk. Premiér Tusk už totiž nevládne, ale panuje. Po evropských volbách síla koaličních partnerů ve vládě ještě zeslábla a návrhy jejich ministrů budou nově procházet schválením vládního ekonomického výboru složeného z lidí věrných premiérovi. Pak teprve mohou být předloženy vládě. Mnohé programové návrhy koaličních partnerů tak nebudou zařazeny ani na program jednání koaliční vlády. Protichůdnost programů koaliční polské Lewice či polských Lidovců je zcela zjevná, ale dramaticky narůstá mezilidská nechuť sedět spolu u jednoho stolu. Paradoxně tak dnes polskou vládu drží pohromadě pouze autorita panovníka.

Jaromír Piskoř

(psáno pro info.cz)

Bývalý zmocněnec pro strategickou infrastrukturu v Morawického vládě Piotr Naimski byl velmi silnou politickou postavou a dokázal kolem sebe zorganizovat tým profesionálů, který dotáhl do konce v pevně zadaných termínech velmi složitou stavbu plynovodu z Norska přes Švédsko a Dánsko do Polska. Baltic Pipe je dnes strategický podmořský plynovod, který dodává ze Severního moře tolik plynu, že Polsko se stalo zcela nezávislé na ruských dodávkách. Těsně před dokončením stavby plynovodu byl z funkce odvolán. Osobně mu to sdělil místopředseda vlády a předseda PiS Jaroslaw Kaczyński. Odvolání pak podepsal premiér Morawiecki. Oficiálně se nikdo nevyjádřil, jaký byl důvod jeho odvolání. Od polského prezidenta následně obdržel Řád bílého orla, což je nejstarší a nejvyšší státní vyznamenání Polské republiky udělované za mimořádné civilní a vojenské zásluhy ve prospěch Polska.

Naimski byl u prvotních vyjednávání s Američany o stavbě první polské jaderné elektrárny a podle následných spekulací tvrdošíjně zastával názor, že se Američané mají na stavbě a provozu elektrárny podílet nejen jako dodavatelé, ale také jako podílníci, a to i finančně. Byl tvrdohlavý a názor nezměnil. Proto měl být odvolán a Kaczyński veřejně přiznal, že to byl on, který mu to řekl. Naimski s médii od svého odvolání nehovoří.

Po říjnových volbách Tuskova vláda jmenovala do funkce vládního zmocněnce pro strategickou infrastrukturu Macieje Banda, bývalého šéfa polského Energetického úřadu. Bando je typický úředník, který to dokonce o sobě zdůrazňuje a vidí to jako svou přednost neboť „úřady a regulátoři jsou dnes úzkým hrdlem pro proces přípravy jaderné elektrárny“.

Na proběhlém ekonomickém kongresu v Katovicích na otázku o spuštění první polské jaderné elektrárny odpověděla polská ministryně průmyslu Marzena Czarnecka: „S opatrností říkáme že je to rok 2040. Naši předchůdci byli optimisté a předpokládali rok 2032. Neměli nic konkrétního na stole. Já jsem realistkou. Všechny podobné investice mají zpoždění. Podobně se vyjádřil i zmocněnec pro strategickou infrastrukturu Maciej Bando, já jen opakuji jeho informaci. To je reálné datum. Vy jste věřili v datum 2032 či 2033? Tvrdila to předešlá vláda v předešlé Strategii do roku 2040.“

Den poté na stejném kongresu Maciej Bando za klíčové pro stavbu elektrárny označil posílení úřadů, regulátorů či technického dozoru. „Není to jen otázka lopaty a betonárky. Pokud neposílíme příslušné úřady, nemůžeme snít o tom, že budeme mít jadernou energetiku.“ O slovech ministryně průmyslu nepadlo nic, jen před zástupci amerických Westinghouse a Bechtel zdůraznil, že v roce 2028 má být použit poprvé jaderný beton, a pak už bude celá stavba v rukách firem odpovědných za stavbu.

Podle toho, jak tiskový úřad ministerstva průmyslu kmital a vysvětloval nevysvětlitelné, vcelku sympatická a evidentně ukecaná profesorka Czarnecka takto zveřejnila neveřejný vládní úmysl odložit otevření první polské jaderné elektrárny o sedm let. Překvapení polští novináři pak sice spočítali vládě dopady na polskou důvěryhodnost, ale nijak razantního prohlášení o co nejkratším možném vybudování elektrárny se nedočkali. Tvůrce energetického programu vládní Občanské koalice, který seděl v panelu na konferenci pět metrů od ministryně Grzegorz Onichimowski, dnes nový ředitel Polskie Sieci Elektroenergetyczne podotkl: „Dnes máme v Polsku mnoho větrných elektráren, kterým končí doba provozu. Jejich výkon 1 MW nahradíme novými o výkonu 5-6 MW.

Je evidentní, že Tuskova Občanská koalice nemá pražádnou vůli nějak uspíšit stavbu jaderné elektrárny. Nutí jí k tomu jen silná podpora jádra u voličů a podepsaná smlouva s Američany. Nucený odchod od uhlí bude tedy co nejdéle zdržovat, případně jej chce řešit masivní výstavbou větrných elektráren jak mořských, tak pozemních. Vyrovnávací mají být dočasně plynové. 

Olga Sypuła manažérka European Energy Polska si na stejné konferenci ale moc servítky nebrala: „Zákon o územním plánování zcela diskriminuje větrné elektrárny. Je v rozporu s evropskou legislativou. Větrné elektrárny kvůli špatnému zákonu budou v Polsku nahrazeny velkou fotovoltaikou, protože kvůli zastaralé síti jsou místa pro připojení velmi omezena. Infrastruktura nutná k provozu OZE v Polsku se teprve začala stavět. Je to pozdě.“

Polsko je stále uhelná velmoc, ale dnes už žádná banka nebude financovat ani opravu uhelné elektrárny a ty stávající v Polsku postupně dožijí. Energetické společnosti konečně donutily polský stát, aby od nich převzal doly a další uhelná aktiva a ty do konce příštího roku přejdou i s horníky do ryze státních rukou. Státem ovládaným energetickým společnostem se tak uvolní ruce a budou schopny financovat z nových úvěrů zelenou energetiku a uhlí pro provoz dožívajících elektráren budou nakupovat za určené ceny ze státních dolů. Taková je energetická politika nové polské vlády. Ostatně expert Onichimowski podotkl, že na evropském trhu s elektřinou je jí dost a je levná.

Jaromír Piskoř

Polská vláda se dohodla s odbory na postupném ukončení těžby uhlí v zemi. V pátek to oznámili zástupci vlády a odborů. Poslední uhelné doly v Polsku mají být podle dohody uzavřeny v roce 2049. Vláda bude do té doby těžbu uhlí subvencovat. Dohoda ukončí podzemní protest zhruba 200 horníků, který začal v pondělí. Šéf vládní delegace uvedl, že dohoda definuje model „poctivé a spravedlivé“ transformace polského těžebního a energetického průmyslu. Odborový předák Dominik Kolorz ze svazu Solidarita se sice o dohodě vyjádřil pozitivně, upozornil však, že znamená „likvidaci jednoho z největších odvětví v polské historii“, uvádí polská agentura PAP.

Polská vláda tento měsíc oznámila, že hodlá urychlit postupný odklon od využívání uhlí k výrobě elektrické energie a investovat 150 miliard zlotých (téměř 900 miliard korun) do výstavby prvních jaderných elektráren v zemi. V současnosti se uhlí na produkci elektřiny v Polsku podílí téměř 80 procenty. Podle nejnovější verze energetické strategie ministerstva klimatu by se měl podíl uhlí v roce 2030 snížit na 37 až 56 procent a v roce 2040 na 11 až 28 procent. Předchozí verze z loňského listopadu počítala v roce 2030 s podílem 56 až 60 procent a v roce 2040 s podílem 28 procent.

Celý text na idnes.cz