Kam na výlet
Z vody na koleje a zpět
Polské vodní kanály z 19. a 20. století nepředstavují jen hydrotechnické zázraky, ale i atraktivní plavební cesty pro kajaky. Plavba po nich představuje poznávání přírody a technických památek zároveň: plavební komory, jezy, zpevněné břehy proutím nebo konstrukce, které vám dovolí „pádlovat“ po trávě, to vše dokáže vodáky příjemně překvapit!
V Polsku se nachází jediné místo na světě, kde lodě plují na poli s pšenicí a řepkou, po loukách a skoro po nebi. Sunou se po kolejnicích, na železných plošinách, jako vlaky. Elbląsko-Ostródzký kanál je hydrotechnický zázrak navržený na objednávku pruského panovníka Friedricha Wilhelma IV.
Protože výškový rozdíl mezi jezery, která jsou průplavem spojena, představuje skoro 100 metrů, jeho architekt (Georg Steenke z Kaliningradu) vymyslel systém 5 skluzů vybavených kolejnicemi, po kterých se do dneška přesouvají plošiny, ke kterým jsou připevněny lodě, plachetnice nebo kajaky. Kajaků se na jednu plošinu vejde dokonce 12!
Největší atrakcí během plavby po Augustinském kanále (poslední části kajakové trasy nazývané Czarna Hańcza) je průplav plavební komorou. Po otevření velkých dubových vrat vplují kajaky do vodního „výtahu“, který následně stoupá nebo klesá o několik metrů. Plavebních komor je na polské straně 14, z toho 9 z nich stále vypadá (i funguje) stejně, jako v 19. století.
Na severovýchodním okraji Polska se nachází ještě jedna vodní cesta, která byla vytvořena člověkem, ale nikdy nebyla dokončena. Najdeme ji pod názvem Mazurský kanál. Stavba byla započata v roce 1911 a přerušena v roce 1940. Na polské straně vznikla pouze jedna, obrovská plavební komora, čtyři nebyly dokončeny. To je také důvod, proč se Mazurský kanál nehodí pro kajakové plavby.
Na historické kanály, které jsou zároveň vhodné i pro kajakáře, můžete narazit také ve městech. Bydgosský kanál s šesti plavebními komorami je dlouhý 30 km a vznikl v 18. století na popud pruského krále Friedricha II. Jeho nejbližšími sourozenci je Velký kanál Brdy a Notecký kanál.
Kam na výlet
Velikonoce v Polsku
V oslavách Velikonoc se přímo vyžívají naši polští sousedé, známí svojí religiozitou. Právě proto je velikonoční týden k návštěvě zajímavých míst a vychutnání mimořádné atmosféry v Polsku ideální. Svátky slaví všichni, věřící i nevěřící. Vše začíná na tzv. Palmovou neděli, kdy se připomíná příchod Ježíše do Jeruzaléma. Lidé mu tehdy mávali palmovými ratolestmi, ale ty ve střední Evropě stěží najdete.
V Polsku je tedy nahrazují „palmami“ z různých materiálů, uměleckými výtvory připomínajícími obrovské svíčky z květin a listí. Aktivní při jejich výrobě jsou především děti a mnoho škol a kostelů organizuje soutěže. Ty nejkrásnější výtvory pocházejí z oblasti Malopolska, např. v Lipnici Moruwanej, tam se o nejkrásnější palmu soutěží už 60 let. Procesí vycházející z kostelíků své palmy představují obyvatelům měst a vesnic, následují mše a na závěr jsou výherci bohatě odměněni.
KRASLICE NEBOLI PISANKI
Následující víkend v sobotu se malované pisanki utáboří v proutěných košíčcích spolu s kouskem chleba, dortíkem, nakrájenou šunkou či párkem, čokoládovým zajícem a jinými dobrotami. Vše je úhledně naaranžováno pod ozdobnou krajkou.
Mladé páry s dětmi, staré babičky i samotáři se vydají ve svých slavnostních šatech do kostela a zde si nechají košíčky posvětit. Poté si je odnášejí domů a malé děti zažívají opravdu slavnostní chvíle. O kousky požehnaných potravin se lidé také společně rozdělí, aby jim přinesly štěstí v nastávajícím roce.
Dobré jídlo nesmí ostatně během Velikonoc chybět. Bohatě se snídá, babičky pečou voňavé bábovky, připravují se speciální polévky se zeleninou a oblíbeným pokrmem je jehněčí.
Celý text na flowee.cz
Kam na výlet
Perla polské části Krkonoš – městečko Karpacz
Většina návštěvníků Krkonoš zavítá pouze do jejich české části a navštíví Harrachov, Špindlerův Mlýn, Pec pod Sněžkou. Pár dalších i menší střediska na české straně. Je to však škoda, protože v Polsku kousek za hranicemi se nachází i dvě zajímavá střediska – Szklarska Poręba s běžkaři oblíbenými Jakuszycemi a městečko Karpacz. V dnešním článku se podíváme právě do tohoto velmi rychle se rozvíjejícího střediska. Najdete zde širokou nabídku celoročního vyžití – od nádherného koupání přes řadu muzeí až po lyžařské tratě i turistické trasy. Výhledy na hřeben Krkonoš z polské strany patří k nezapomenutelným.
Městečko Karpacz leží přímo pod naší nejvyšší horou a jeho hranice dokonce zasahují až k samotné Sněžce. V současnosti zde žije asi 5 000 obyvatel, ale díky turistům si zde připadáte jako ve velkém živoucím městě. Však také Karpacz během roku navštíví až 200 000 turistů. Může se to zdát až příliš a opravdu během prázdninových víkendů může být příjezd a parkování poněkud komplikovanější, ale jakmile již v Karpaczi jednou jste, věřte, že se turisté rozptýlí.
Historie Karpacze (stejně jako sousední Szklarske Poręby) je spojena s Valony, kteří sem přišli z oblasti dnešní Belgie již ve 12.století. Toto území se jim velmi zalíbilo, protože se jednalo o oblast velmi bohatou na drahé kovy. Valoni v této oblasti našli zlato, drahokamy a hlavně pyrit, z nějž vyráběli již v této době kyselinu sírovou. Centrem valonské kultury byla Szklarska Poręba, ale osídlili i Karpacz a okolní vísky.
Dějiny Karpacze jsou dále spojeny s evangelíky, kteří zde nalezli útočiště během třicetileté války. V roce 1681 došlo ke stavbě kostelíka sv.Vavřince na Sněžce a od té doby se stal Karpacz centrem poutníků ze všech světových stran. V roce 1772 byla založena evangelická škola a v roce 1844 sem byl přenesen starý dřevěný kostelík z norského městečka Vang, ten je nyní jednou z největších atrakcí města.
V druhé polovině 19.století nastal v Evropě velký rozvoj turistiky. Samozřejmě ani Karpacz jako malebné městečko v horách nezůstala pozadu. Vznikla řada hotelů, penzionů, výletních restaurací, došlo k vyznačení turistických tras. Jen v horní části města bylo v roce 1914 12 hotelů a 54 penzionů, které měly dohromady až 1000 míst.
V roce 1945 se německá osada Krummhübel stala součástí Polska a byla přejmenována na Karpacz, v roce 1960 se stala městem. Další velký rozvoj turistiky nastal až v posledních letech, kdy se vybudovala pěší zóna, díky tunelu byla z centra města svedena doprava a město se tak stalo moderním turistickým střediskem.
Největší množství historických staveb pochází z 19.století. Jsou mezi nimi četné penziony, hotely, dokonce i 2 horské chaty (o těch pár slov níže) a 2 kostely nacházející se v centru města. Ze všech staveb je však rozhodně nejvíce jedinečný dřevěný kostelík Wang v horní části města. Tento kostelík postavený z borového dřeva pochází z vesničky Vang na jihu Norska. Vznikl na přelomu 12. a 13. století jako jeden zhruba z tisícovky tzv. Stavkirke – dřevěných sloupových kostelů. Tyto kostely jsou nejstarší dochované dřevěné kostely a jsou typické pro oblast Skandinávie. I tak se jich ale do současnosti dochovalo jen několik desítek. Kostely byly polychromovány a uvnitř najdeme bohaté nástěnné malby.
V 19.století se obyvatelé vesničky Vang rozohdli postavit si nový kostel. Bohužel neměli dostatek prostředků, tak se rozhodli stávající schátralý dřevěný kostel prodat. Norský malíř Johan Christian Dahl přesvědčil pruského krále Fridricha Viléma IV., aby kostel koupil pro berlínské muzeum. Cena byla tehdy 427 marek. Kostel se dostal postupně do Štětína, pak do Berlína a nakonec díky hraběnce von Reden, která žila na zámku v Bukovci (kousek pod Karpacze), došlo k jeho postavení v Karpaczi. Ani Karpacz, ani okolní vsi totiž žádný kostel neměly.
Kostel byl v bídném stavu. Musel být zrestaurován a řada částí se musela nechat vyrobit znovu na základě historických náčrtků. V roce 1844 se stal svatostánkem místních evangelíků a hlavní turistickou atrakcí celého města. Nejen samotná budova, ale i jeho poloha dodává na atraktivitě. Kostel je na jednom z nejvyšších míst města, odkud se otevírá nádherný výhled do celé kotliny pod Krkonošemi. Kolem kostelíka také vede jedna z nejkrásnějších turistických tras v Krkonoších.
Jak se pohybovat po městě a co kde najdete
Jak už jsem zmínil, v Karpaczi je hodně turistů a hlavní příjezdová silnice od města Jelenia Góra je poměrně frekventovaná. Na začátku města se nachází benzínová pumpa a odsud silnice stále stoupá. Nejprve minete 2 obchody – Biedronku a Netto, následuje kruhový objezd, kde je odbočka do části města Skalné (zde je jeden z bazénových komplexů Sandra Spa . viz níže). Kousíček za kruhovým objezdem najdeme odbočku do centra na nově vybudovanou pěší zónu. Projedeme tunelem (ten vede pod sjezdovkou Kolorowa) a stoupáme k další čerpací stanici. Zde je odbočka k několika sjezdovkám. Silnice stoupá dále k obrovskému hotelu Golębiewski (s velkým aquaparkem) a pokračuje až právě ke kostelíku Wang do Horního Karpacze (Karpacz Gorny). Zde na konečné autobusu se nacházejí běžecké tratě.
Autor: Jiří Hloušek celý text na sdetmipoevrope.cz
Kam na výlet
Varšava očima Ewy Farné
Varšava je město, ve kterém jsem rok žila. Cestuju tam pravidelně za prací už víc než 10 let… V první řade musíte být připravení na to, že historických domů tady moc neuvidíte. Varšava není mladé město, ale byla zcela zničena během 2. světové války. A možná právě proto má tolik co vyprávět… Pokud jste zvyklí na to, že hlavní město má vypadat jako Praha, pak vás Varšava nejspíš úplně neláká. Já to měla podobně, dokud jsem si nenašla svá oblíbená místa, která stojí za to vidět.
pokračování na polsko.travel