Aktuality
Nesdílené sympatie
Poláci se hodně snažili navázat opravdu dobré vztahy s Čechy. Reakce druhé strany však není stejná. Přestaňme se už konečně dokolečka obviňovat z vlastní viny, neboť problém leží na straně Čechů – v jejich vnímání Poláků – píše publicista Rafał Geremek.
Příběh o obavách Václava Klause, předpovídajícího, že polští spekulanti po otevření hranic v 90. letech vykoupí česká vejce, který v nedávném rozhovoru pro deník Rzeczpospolita připomněla známá česká disidentka Petruška Šustrová, mě pobavil, ale nepřekvapil.
Narcismus malých rozdílů
Přesvědčení o údajné polské nižší civilizační úrovni a nechuti Poláků k „poctivé“ a „tvrdé“ práci má bezpochyby na svědomí komunistické propagandy, jak o tom také hovoří Šustrová. Historici však poukazují na starší příčinu této české „nadřazenosti“ – v období Rakousko-Uherska byli čeští úředníci vysíláni na polská území. S neskrývaným potěšením pohlíželi na haličskou bídu a vyprávěním o ní řešili vlastní komplexy.
Musím přiznat, že jsem se mnohokrát setkal s provinčností, ale ta v českém vydání mě překvapila. Často jezdím do Českého Těšína, chodívám do typické české hospody, vzdálené jen několik desítek metrů od hraničního mostu přes Olši, poněkud zanedbané, špinavé, ve stylu husákovských let, ale zato se skvělým pivem, které drsná barmanka nalévá pozvolna, aby pěna získala správnou hustotu. Kdysi jsem se setkal s Čechem, který se mne ptal, zda v polském Cieszyně je něco zajímavého k vidění. Udiveně jsem odpověděl, že ano, protože Cieszyn je město s překrásným staroměstským náměstím a hradem. Mnohem více mne ale udivilo, když se ukázalo, že onen člověk bydlí několik stovek metrů od hranice v Českém Těšíně, a to od narození. Záolžanští Poláci mi později vysvětlili, že je to častý postoj – v některých kruzích se jezdit do Polska považuje dokonce za nevhodné.
Češi, kteří jezdí do Polska pracovně, vidí pozitivní změny. Všimla si toho i česká média během Euro 2012. Avšak nějakou razantní, rychlou změnu pohledu na Poláky nelze očekávat. V sociologii byl nedávno definován fenomén nazvaný „narcismus malých rozdílů” – i když se civilizační rozdíly zmenšují – ti bohatší to nechtějí vidět, neboť vědomí, že chudší soused si vede lépe, by narušoval jejich psychický komfort. Tento druh narcismu je nemocí současných Čechů.
Boj o trhy
Až na několik sympatických gest v českých médiích převládá vůči Polsku negativní, dokonce až nepřátelský tón. Byli jsme svědky hysterie kolem „podvodných“ a „jedovatých“ polských potravin. Je zajímavé, že se dokonce objevil pokus svalit vinu za distribuci metylového alkoholu, který zabil desítky lidí, na Poláky. V době hledání viníků za „metylovou aféru“ se na jednom portále objevila informace, že je prověřováno, zda tento jedovatý alkohol nepochází z Polska. Ačkoliv informaci okamžitě dementovala sama česká policie, na internetových fórech se rozpoutalo skutečné šílenství. Často se zde objevoval názor typu: „To se dalo čekat, že v tom bude namočené Polsko.“
Avšak výroba laciného alkoholu je už léta specialitou mafií našich jižních sousedů. Představme si, že by do Česka plynul dlouhou dobu alkohol vyráběny polskými gangy. To by byl řev! Důsledkem alkoholové aféry se mnoho Poláků dozvědělo, že v obchodech a restauracích u našich sousedů neexistuje zákonná povinnost fiskálních pokladen – v Polsku absolutní standard – a právě proto je tam možné nelegální alkohol tak jednoduše dostat.
Česká média rozšiřují informace o případech krádeží spáchaných Poláky. Když došlo k tomu, že skupina darebáků z polské strany začala přepadávat české usedlosti v kladské oblasti, začali místní čeští radní přemýšlet, zda by nebylo dobré znovu uzavřít hranici s Polskem. Ale když chytili české zloděje v Rybniku, na polské straně se o tom skoro nemluvilo.
Akce proti „polským obchodníkům“ získává někdy i komický rozměr. Starosta Českého Těšína Vít Slováček mi vyprávěl, že k němu jednou přišla delegace občanů žádajících, aby byl vydán zákaz činnosti polských firem, které jezdí po vesnicích na české straně a z autobusů prodávají potraviny. Starosta rozumně odpověděl, že v podmínkách tržního hospodářství není možné bezdůvodně zakázat činnost legálním právním subjektům. „Proč jste s podobným nápadem nepřišli sami?“ – zeptal se zástupců českého obchodu, ale ti se jen cítili dotčeni.
Posledním případem je vystoupení výrobců dveří a oken proti Polákům – prý jsou Čechy zaplaveny těmito výrobky velmi nízké kvality – na to Poláci odpověděli, že jde o nečistou hru, neboť polský obchod je prostě jen stále více orientován na export. Dobře je to vidět v těšínském regionu – například trh servisních a opravárenských služeb ovládají Poláci.
Nyní již bývalý prezident Václav Klaus, po dlouhá léta odpůrce visegrádské spolupráce, na závěr svého úřadování prohlásil, že Polsko je pro Čechy nejbližší zemí, ale slova jsou slova, a život jde svým směrem. Orlen se v Česku dočkal zjevné diskriminace – ceny za přenos energie, jaké byly stanoveny polské firmě, jsou 2-2,5 krát vyšší než v Evropské unii. Veškerá odvolání k protimonopolnímu úřadu nevedla k žádnému výsledku.
Podnikatel = zloděj
Sami Češi se příliš nesnaží získat poměrně rozsáhlý polský trh. Milan Weber, český podnikatel obchodující v Polsku s elektronikou, se domnívá, že Češi zahazují svou příležitost. Když začínal se svým podnikáním v Polsku, známí čeští podnikatelé ho považovali za šílence, protože podle jejich názoru jsou v Polsku lidé chudí, takže není proč se tam cpát. Česká absence na polském trhu je překvapující, protože přece onen kapitál sympatií vůči Čechům, který v Polsku existuje, se dá tak lehce přeměnit na peníze. Když byla zhruba před rokem v polském Cieszyně otevřena restaurace „U Čecha“, vydal jsem se do ní s nadějí, že zde potkám člověka, který podobně jako Weber odhodil stereotypy. Ukázalo se ale, že hospodu vlastní sice český občan, ale současně Polák ze Záolží. Takže na české kuchyni vydělávají naši rodáci. Věru, proradné.
Možná k tomu dochází proto, že Češi se během desítek let tvrdého komunismu skutečně změnili. Slovo „podnikatel“ znamená téměř totéž co „zloděj“. Velkou vinu na tom mají aféry, které jsou za naší jižní hranicí odhalovány – v této kategorii nesaháme Čechům ani po kotníky. Česká republika je mnohem zkorumpovanější, jak to potvrzují výsledky hodnocení Transparency International (podle Indexu vnímání korupce je Česko na 54., zatímco Polsko na 41. místě). Možná že socialismus také Čechům znechutil podnikání v zahraničí, protože kdysi byli velice expanzivní a proexportní. V 19. stol. např. bylo v polské Lodži více českých podnikatelů v textilní branži než Poláků! Češi velice úspěšně podnikali také v Horním Slezsku.
Existuje ještě jedno nezhojené místo v českém srdci – a tím je právě Slezsko. Celý tento region Češi považují za historickou část svého království, neboť více než dvě století jako celek patřil k české koruně. Česká historie Slezska bývá mytologizována podobně jako polské vnímání historie polských západních zemí. Jsou naše, to my, Poláci, jsme jejich právoplatnými vlastníky. A i když čtete historické studie napsané po roce 1989, pozorný čtenář si může všimnout, že se např. mlčí o některých nepohodlných historických fragmentech, jako např. odboj slezských knížat proti Praze. Za polskou jižní hranicí se ve 20. letech minulého století začalo s propagací „slezské národnosti“ a pokračuje to dodnes, aby došlo ke snížení počtu Poláků na tomto území.
Neuskutečněným snem Čechů je jejich hranice na Odře, o niž žádala česká vláda po 2. sv. válce. Na území poblíž měst Rybnika, Głubczyc a Raciborze dokonce vstoupila československá armáda. Jenomže Stalin chtěl Polsko odškodnit za ztrátu pohraničí (tzv. Kresów) územím cizích států, a tak zůstal hluchý vůči požadavkům pražské vlády. Sentimentální pocit ke „ztracené zemi“ však zůstal a opakovaně je obnovován.
Historická zúčtování
Poláci dělají, co mohou, aby jim jižní sousedé odpustili všechny nezhojené rány z minulosti, v tom jsme až příliš snaživí. Omluvili jsme se za intervenci v roce 1968, ačkoliv polský národ nerozhodoval o vyslání tanků do Hradce Králové, prezident Kaczyński se omluvil za zabrání Záolží, a tato omluva byla Prahou přijata s velkým porozuměním.
Ale nějak nenapadlo nikoho z českých politiků, aby se na revanž omluvil za českou invazi z roku 1919. Tehdy československá armáda dorazila až ke Skoczovu. A právě tehdy došlo k masakru 20 neozbrojených polských válečných zajatců v obci Stonava na Záolží.
Velitelem oné operace byl generál Josef Šnejdárek, který je dodnes v Česku považován za hrdinu. Ať si ho Češi klidně ctí, ale postavit jeho pomník (před několika měsíci) v Bystřici na Záolží je jasnou provokací vůči polské menšině zde žijící. Nelze hovořit o diskriminaci Poláků na Záolží, i když se tu stále odehrávají nějaké nepříjemné incidenty. Mezilidské vztahy by tu zcela jistě byly lepší, kdyby se v českých školách korektněji učila historie tohoto pohraničí. Dodnes oficiální historický výklad hovoří o tom, že Poláci sem přijeli z Haliče za prací a prostě zde zůstali. Jenomže tento výklad je pravdivý jen ve vztahu k části obyvatel; stačí se projít po zaolžanských hřbitovech a přečíst si příjmení na náhrobcích – a hned bude patrné, že kdysi to bylo polské území. Avšak ani ti nejhorlivější polští vlastenci nepožadují nový Anschluss Záolží – chtějí jen, aby byli považováni za právoplatné obyvatele své rodné země. Tento pocit jim chybí.
Ale kdo ví, všechno se může změnit. Za řekou Olší je mnoho mladých, otevřených lidí, pro něž Polsko nemá žádnou negativní konotaci. Večer po amnestii, jíž odstupující prezident Václav Klaus omilostnil třetinu kriminálníků, potetovaní muži slavili v mé oblíbené hospodě propuštění svého kamaráda (cílem této amnestie bylo pravděpodobně propuštění viníků afér spojených s pražským establishmentem). Stálí čeští hosté lokálu se vztekali: „V Polsku by něco takového neprošlo! Musíme něco udělat,“ překřikovali se. Z celého srdce jim přeji, aby se jim to podařilo.
Rafał Geremek, deník Rzeczpospolita
Autor je publicista a režisér dokumentárních filmů
Rodina demokratických evropských zemí si stále více uvědomuje, že bude muset další roky žít v realitě nové studené války. Ekonomiky našich zemí se budou muset vyrovnat nejen s klasickými výzvami, ale také s požadavky válečného režimu. Hodnota spolupráce zůstane na našem kontinentu o to výjimečně důležitější.
Jedním z cílů Ekonomického fóra vždy bylo zmírňovat konflikty. Platforma pro dialog, kterou se Fórum v Karpaczi stalo pro zástupce zemí z různých koutů světa, zejména naší části Evropy, se proto stává ještě důležitější. Za více než tři desetiletí se nám podařilo vytvořit jedinečné místo, kde můžete mluvit s respektem k druhému člověku a jeho názorům. Místo, kde se rodí moderní nápady a nekonvenční, inovativní řešení.
Polsko musí mít instituce, jejichž horizont činnosti je delší než období, ve kterém byl u moci konkrétní politický tým. Pouze to vám dává šanci skutečně řešit problémy. Hosty Fóra jsou prezidenti, předsedové vlád, ministři, politici a představitelé samosprávy, prezidenti korporací, lidé z kultury, renomovaní vědci, novináři a zástupci nevládních organizací.
Důkladná analýza trendů prováděná odborníky z Institute of Eastern Studies Foundation umožňuje každoročně připravit obsahový program Ekonomického fóra, který se skládá z více než 350 akcí týkajících se celého spektra témat ze světa evropské politiky. inovativní ekonomiky, občanské společnosti, ochrany životního prostředí a bezpečnosti.
Jednou z klíčových událostí XXXIII. ekonomického fóra bude prezentace zprávy připravené Varšavskou ekonomickou školou a Ekonomickým fórem. Odborníci ze SGH již posedmé představili analýzy nejdůležitějších ekonomických a sociálních problémů v Polsku a střední a východní Evropě.
Otázky spojené s vývojem umělé inteligence budou na fóru AI zvláště diskutovanou oblastí. Fórum AI bude zahrnovat vyhrazenou tematickou trať skládající se z panelů, prezentací, workshopů a speciálních akcí. Budou diskutovány klíčové otázky vlivu umělé inteligence ve společnosti, ale i v sektoru veřejných a komerčních služeb. Budou se diskutovat problémy a výzvy, kterým bude muset trh čelit tváří v tvář zásadním technologickým změnám. Účastníci fóra také zváží, do jaké míry investice do vědeckého výzkumu a moderních technologií umělé inteligence v mnoha oblastech života umožní Evropské unii obnovit konkurenceschopnost ve vztahu ke globálním ekonomikám a nutnosti zajistit bezpečnost evropských zemí.
Polský premiér Donald Tusk na tiskové konferenci tvrdil, že v současnosti čelí obvinění 62 lidí z minulé vládní garnitury. Podle něj se řízení ohledně podezřelých veřejných výdajů týká 100 miliard zlotých (což je přibližně 20 % polského státního rozpočtu a v přepočtu asi 600 miliard korun). Tusk tvrdí, že předseda PiS Jarosław Kaczyński si myslel, že vytvořil „uzavřený systém“. Myslel si, že příští volby vyhraje a nikdo nebude mít přístup k informacím, ze kterých si dnes Tuskova vláda pomalu vytváří obrázek o těchto zneužitích.
V Polsku už málokdo věří, že Tusk splní své předvolební sliby. Před pár dny se objevil průzkum, který to potvrzuje. A co se stalo? Donald Tusk se samozřejmě naštval a musel předvést show. Vyzval tři ministry, aby před kamerami podepsali dohodu o stíhání členů PiS, a ti poslušně ono divadlo předvedli. Andrzej Domański (finance), Tomasz Siemoniak (vnitro) a Adam Bodnar (spravedlnost) podepsali teatrálně dohodu týkající se „koordinace činností jimi podřízených služeb zaměřených na odhalování, zajišťování a vymáhání majetku dlužného státní pokladně“.
Ne všichni divadlu tleskají
Polský ministr financí Andrzej Domański posléze svého šéfa poněkud poopravil a na dotaz Polsat News vysvětlil, že 100 miliard PLN (mezinárodní zkratka pro polské zloté) je částka, na kterou se vztahuje studie o oné „tvorbě obrázku“. 5 miliard PLN je částka u případů, kde již byly zjištěny nesrovnalosti a přes 3 miliardy PLN je částka, kde bylo podáno oznámení státnímu zastupitelství ohledně vypořádání s „uzavřeným systémem“. Kontroly dále probíhají u 90 subjektů, dodal ministr.
„Myslím, že je to cynické chování Donalda Tuska, který oslovuje své voliče, bublinu šílenců, kteří mu všechno uvěří a nebudou se ptát na podrobnosti,“ řekl Rafał Ziemkiewicz, redaktor týdeníku Do Rzeczy a ironicky dodal: „Když se nynějšímu vedení státního hřebčince podařilo prodat na aukci 10 plemenných koní za 600 000 euro, bylo to provládními médii oslavované jako velký úspěch. Za vlády PiS se 14 koní prodalo za 2,5 milionu euro, což bylo stejnou mediální partou komentováno jako konec polského chovu koní. Ve vidění kontrolorů činnosti PiS ale určitě šlo při prodeji koní o praní peněz či jinou nelegální činnost.“
Tuskova čísla jsou ale ujetá i jinde, pokračoval Ziemkiewicz. „Ve vládní aféře PiS kolem vydávání víz Tusk tvrdil, že za vlády dnešní opozice se nelegálně prodalo 600 000 víz do Polska. Byla na to dokonce vytvořena parlamentní vyšetřovací komise, která přišla ale pouze na to, že 220 víz do Polska bylo prostřednictvím úplatků uspíšeno, tedy že víza byla vydána přednostně. Ptá se dnes někdo Tuska, kam se podělo oněch 599 780 uplacených víz? Nikdo se už neptá. Téma zmizelo.“
Olympijské hry ve Varšavě
Polské vládní koalici klesá podpora, a proto pro zaplnění mediálního okurkového času nastolil polský premiér další vděčné téma a ohlásil, že Polsko bude žádat o pořádání olympijských her v roce 2040 nebo 2044. „S ministrem (sportu a cestovního ruchu) Nitrasem vedeme řadu měsíců jednání, aby se tento sen stal skutečností.“ dodal Tusk a pokračoval: „Život ukáže, zda je to reálný cíl. Budeme to brát vážně. Skutečná perspektiva s přihlédnutím k prvotním rozhodnutím, závazkům a deklaracím Mezinárodního olympijského výboru je taková, že můžeme mluvit o roce 2040 nebo 2044,“ uzavřel polský premiér.
O možném pořádání her v Polsku v roce 2044 napsal Polský institut sportovní diplomacie (PIDS) studii. Její autoři připomněli, že prezident Andrzej Duda před léty zmínil pořádání olympijských her v Polsku v roce 2036. Dnes vládnoucí politici na něm nenechali nit suchou a obvinili jej z nereálného populismu. „Reálnější vyhlídka pro Polsko je rok 2044. Existuje mnoho indicií, že toto je potenciálně velmi dobrá doba pro olympijské hry v Polsku. Nejpravděpodobnějším hostitelským městem by byla Varšava. MOV má velmi rád symboly výročí a rok 2044 je stoleté výročí Varšavského povstání Oslava tohoto jubilea 1. srpna 2044 (v tradičním období her) by byla potenciálně velmi silnou a emocionálně poutavou událostí,“ dočteme se ve studii PIDS.
Pozornost v okurkové sezóně
Varšavská náměstkyně primátora Renata Kaznowska před rokem v rozhovoru pro Gazetu Wyborcza řekla, že pořádání her „je monstrózní náklad“ a „přepočteno na polské zloté se jedná pravděpodobně o částku převyšující 100 miliard zlotých“. Loni měl o tak velké akci pochybnosti i Andrzej Domański, tehdejší ekonomický poradce Donalda Tuska: „Myslím, že se jedná o velký projekt, který vyžaduje prověření jeho ekonomické životaschopnosti. Praxe ukazuje, že mnoho zemí a měst, které olympiádu pořádaly, z ní nemělo žádný ekonomický zisk,“ uvedl stávající polský ministr financí v rozhovoru pro Rádio Zet. „Tusk se ztrácí ve svých vyprávěních. Nejprve dlouhé měsíce tvrdí, jak špatný je rozpočet, a pak nakonec oznámí ochotu zorganizovat olympijské hry v Polsku.“ napsala bývalá premiérka Beata Szydłová.
Tuskovi se ale povedlo krátkodobě ovládnout polskou mediální okurkovou scénu a o jeho „olympijském snu“ se debatuje dnes v Polsku v systému – aby řeč nestála. Většinou negativně a zavání to Fialovou „nuttelou“. Jeho styl politiky ale takový je. Není podstatné, co a jak říká, hlavně že je vidět.
Jaromír Piskoř
(psáno pro denik.to)
V Polsku padlo rozhodnutí, že důl Turów zastaví k roku 2026 těžbu a podle všeho přestane fungovat i elektrárna Turów, poháněná jeho hnědým uhlím. Ta v současnosti pokrývá 7 % polské energetické spotřeby. Možná to potěší ekology napříč hranicemi i zahraniční těžaře, ale rozhodně ne tisíce polských zaměstnanců, a to nejen v tomto regionu.
Drazí Češi, prosíme vás o pomoc. Chceme dosáhnout ničeho.
V Polsku je stále více společností, které oznamují propouštění zaměstnanců, a to včetně velkých státních podniků. Poslední statistické údaje z období od ledna do května 2024 ukazují mnohem horší čísla než za období covidové pandemie. Týkají se zhruba 175 podniků, které plánují propustit více než 16 tisíc zaměstnanců.
Situace je však ještě horší, než naznačují statistiky – v červenci vedle jiných společností oznámily významné snižování personálních stavů státní PKP Cargo a Polská pošta, v řádu tisícovek zaměstnanců. Současná vládní garnitura nemá po devíti měsících vládnutí jiné řešení, než vinu za kritický stav těchto dvou polských státních firem házet na bývalé vedení dosazené ministry za dnes opoziční PiS.
Míra nezaměstnanosti v Polsku je zatím nízká, ale v červenci poprvé po dlouhé době překročila hranici pěti procent. K tomu se přidává i nemálo zahraničních společností, které se rozhodly přesunout výrobu z Polska do jiných zemí. Oznámila to například společnost Levi Strauss – ta po více než třiceti letech zavírá svůj závod v Płocku a propouští všechny zaměstnance, tedy přes osm set lidí. Nebo francouzský výrobce automobilových pneumatik Michelin – ten ukončuje výrobu pneumatik pro nákladní automobily v Olsztynu, která zde fungovala také již od 90. let, a nyní přesouvá svou výrobu do Rumunska.
Stejný krok oznámila společnost ABB: končí s výrobou nízkonapěťových motorů v Aleksandrów Łódzki a propouští čtyři stovky zaměstnanců, a k tomu i dalších šest set z výrobního závodu v Kladsku. Volvo Buses ve Wroclawi propouští přes čtyři stovky zaměstnanců a Lear Corporation v Pikutkowo u Włocławku jich plánuje propustit bezmála tisícovku.
Značná část těchto firem likviduje výrobu v Polsku a přesouvá ji do jiných zemí – jak v Evropské unii (Rumunsko, Bulharsko, Chorvatsko), tak v severní Africe (Maroko, Tunisko) a v Asii (Indie a Čína).
Zdražující energie spouštějí kolotoč propouštění
Jedním z důvodů propouštění anebo rozhodnutí o přesunu výroby z Polska je očekávané zvýšení cen elektřiny, plynu a dálkového vytápění od letošního roku a ledna 2025, jakož i v následujících letech. Experti zabývající se energetikou navíc obdrželi informace o odkladu uvedení prvního bloku jaderné elektrárny Lubiatowo-Kopalino do provozu až o 6 let, na rok 2040. Polsko energetickou soustavu čeká během příštích několika let uzavření dalších uhelných elektráren, a to tedy nebude doprovázeno spuštěním nového stabilního zdroje energie v podobě jaderné energie. Podnikatelé se v této situaci obávají nejen neustálého zdražování energií, ale i případného nedostatku energie v situaci, kdy Polsko nebude mít stabilní energetický mix.
První jaderná elektrárna v Polsku nabírá zpoždění. Česko by mohlo ukázat cestu přes nejtěžší překážku
Polský správní soud ve Varšavě v březnu zrušil platnost posouzení vlivu těžby v dole Turów na životní prostředí, které by umožnilo prodloužení prací v dole poblíž hranic s Českem až do roku 2044. Rozhodnutí sice podle soudu není důvodem k okamžitému zastavení těžby, ale polská prokuratura nepodala kasační stížnost proti rozsudku polského správního soudu, která by umožnila vlastníkovi dolu, společnosti PGE, domáhat se pro ně kladného rozsudku. Polští novináři navíc zveřejnili, že nepodání této kasační stížnosti není náhoda, protože generální prokurátor a ministr spravedlnosti Adam Bodnar uvedl do spisu, že „neexistují důvody pro podání kasační stížnosti“.
Sám ministr Bodnar tak rozhodl, že od roku 2026 zastaví důl Turów těžbu a podle všeho přestane fungovat i elektrárna Turów, poháněná jeho hnědým uhlím. Ta v současnosti pokrývá 7 % polské energetické spotřeby.
Připomeňme, že ukončení těžby hnědého uhlí pro elektrárnu Turów nařídil Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) v souvislosti se stížnostmi českých samospráv verdiktem španělské soudkyně Rosario Silva de Lapureta v květnu 2021. Vláda premiéra Morawieckého však tomuto rozhodnutí nevyhověla, proto na žádost Evropské komise uložil SDEU v září 2021 Polsku denní pokutu ve výši 500 tisíc eur.
Tento trest byl účtován téměř půl roku, až do února 2022, než byl tento případ z důvodu uzavření dohody Polska s Českou republikou o odstranění příčin sporu o důl Turów vymazán z rejstříku tribunálu. Celkem si Polsko nechalo z přiznaných evropských fondů odečíst asi 70 milionů eur na pokutách a 45 milionů eur zaplatilo jako odškodnění České republice – ale jak důl, tak elektrárna nadále fungovaly. Už tehdy zástupci tehdejší opozice a dnes vládnoucí koalice, jako místopředseda Občanské platformy (PO) Rafał Trzaskowski nebo lídr Hnutí Polsko 2050 Szymon Hołownia, přímo řekli, že by se polská vláda měla tomuto rozhodnutí podřídit.
Rozhodnutí polského ministra spravedlnosti jistě potěší německé, české a polské ekology, ale i těžaře. Je těžké si představit, že by o takové věci rozhodoval sám ministr Bodnar. Musel získat politický souhlas vládnoucí koalice. Stále jsou totiž platné argumenty Morawieckého vlády, že důl i elektrárna jsou – kromě zabezpečování cca 7 % polského energetického mixu – klíčovými podniky, spolu se svými dceřinými společnostmi zaměstnávají cca pět tisíc lidí. Navíc s činností dolu a elektrárny nepřímo souvisí dalších několik desítek tisíc pracovních míst v regionu. Zelená politika ale opět zvítězila.
Rozhodnutí polského ministra spravedlnosti jistě potěší německé, české a polské ekology, kteří žalobu u správního soudu podali, ale také německé a české hnědouhelné těžaře, kteří do polské elektrárny budou možná vozit své hnědé uhlí. ČEZ bude také spokojen – škrtnutím 7 % elektřiny znamená totiž pro Polsko zcela neplánované a nečekané skokové zvýšení závislosti na dovozu elektřiny už od roku 2027.
Jaromír Piskoř
(psáno pro info.cz)
Polské ekonomické forum – platforma pro dialog
Divadlo Tuskovy vlády o 100 miliardách zlotých
Hnědé uhlí končí, problémy začínají: Co čeká Polsko po uzavření dolu Turów?
Čas pro nové vůdce
Ministr spravedlnosti je stále šéfprokurátor
- Polské ekonomické forum – platforma pro dialog 30.8.2024Rodina demokratických evropských zemí si stále více uvědomuje, že bude muset další roky žít v realitě nové studené války. Ekonomiky našich zemí se budou muset vyrovnat nejen s klasickými výzvami, ale také s požadavky válečného režimu. Hodnota spolupráce zůstane na našem kontinentu o to výjimečně důležitější. Jedním z cílů Ekonomického fóra vždy bylo zmírňovat konflikty. […]Jaromír Piskoř
- Divadlo Tuskovy vlády o 100 miliardách zlotých 28.8.2024Polský premiér Donald Tusk na tiskové konferenci tvrdil, že v současnosti čelí obvinění 62 lidí z minulé vládní garnitury. Podle něj se řízení ohledně podezřelých veřejných výdajů týká 100 miliard zlotých (což je přibližně 20 % polského státního rozpočtu a v přepočtu asi 600 miliard korun). Tusk tvrdí, že předseda PiS Jarosław Kaczyński si myslel, […]Jaromír Piskoř
- Hnědé uhlí končí, problémy začínají: Co čeká Polsko po uzavření dolu Turów? 28.8.2024V Polsku padlo rozhodnutí, že důl Turów zastaví k roku 2026 těžbu a podle všeho přestane fungovat i elektrárna Turów, poháněná jeho hnědým uhlím. Ta v současnosti pokrývá 7 % polské energetické spotřeby. Možná to potěší ekology napříč hranicemi i zahraniční těžaře, ale rozhodně ne tisíce polských zaměstnanců, a to nejen v tomto regionu. Drazí […]Jaromír Piskoř
