Aktuality
Československo-polský konflikt u Čadce v listopadu 1938
Československo-polský konflikt u Čadce, podobně jako konflikt u Ždiaru a Javoriny, není příliš známou kapitolou našich dějin. K oběma střetnutím došlo až relativně dlouho po mnichovských událostech a zůstávají tak, stejně jako celé období tzv. druhé republiky, bohužel trochu stranou zájmu. Čadecko patřilo již v období těsně po první světové válce spolu s Oravou, Spiší a oblastí u Javoriny k územím, na jejichž část si dělalo nárok Polsko. Situace měla být vyřešena Radou velvyslanců definitivně v červenci 1920, kdy došlo k rozdělení bývalé Spišské a Oravské župy mezi Polsko a ČSR, nicméně Polsko se cítilo být poškozeno a dále žádalo alespoň o území okolo obcí Ždiar a Javorina ve východní části Vysokých Tater. Spor byl vyřešen až v březnu 1924, kdy došlo ke schválení delimitační čáry Radou Společnosti národů, obě obce zůstaly v Československu a konflikt mohl být definitivně urovnán 23. dubna 1925 během podpisu československo-polské smlouvy o otázkách právních a finančních ve Varšavě. Tím zdánlivě územní požadavky Polska ustaly. Okresu Čadca se žádné změny netýkaly, Poláci měli přeci jen na starosti spíše jiná sporná území a v této oblasti navíc ani nebylo nikterak vysoké procento občanů polské národnosti. Změna nastala až po událostech v září a říjnu 1938.
Polsko začalo po anexi Těšínska prosazovat opět nové požadavky na úpravy slovenské hranice v jeho prospěch a v hledáčku Poláků tentokrát bylo i 150 km2 území v okolí Čadce. 1. listopadu 19385 vydalo Polsko nótu, která určovala, jaké oblasti by k němu měly být přičleněny. Požadavky byly nakonec relativně malé, takže pokud Poláci původně požadovali pouze na Čadecku 150 km2, tak o několik týdnů později si nárokovali dohromady pouze 200 km2 včetně Javoriny a malé části Spiše. Československá vláda pod nátlakem nótu přijala a byla ustanovena československo-polská delimitační komise, která měla za úkol do 30. listopadu vytyčit nové hranice. Vlastní práci v terénu zahájila komise 17. listopadu.
Hned další den, 18. listopadu, však došlo v Čadci k prvnímu závažnému incidentu, konkrétně v kavárně hotelu Politzer v centru města, kde v tu dobu jednala a byla ubytována část polské delegace – polští železniční odborníci a také šéf polských železnic Ing. Albert Dijakiewicz. Ten byl verbálně napaden a bylo mu vyhrožováno jistým čs. občanem. Poláci se totiž původně snažili o minimálně dočasné zabrání části železniční stanice, neboť se v Čadci stýkaly traťě z Jablunkova a ze Zwardoně, které nebyly přímo propojeny a vlaky tak musely zajíždět do Čadce. To samozřejmě českoslovenští zástupci nechtěli připustit a trvali na tom, aby celé nádraží zůstalo na slovenském území. Polští znalci, kteří byli v hotelu Politzer slovně napadeni, však jednali především o variantách přímého propojení tratí Čadca-Zwardoń a Čadca-Jablunkov, snažili se tedy spíše problém vyřešit a nabízí se tedy otázka, zdali jejich napadení mělo opodstatnění. Faktem zůstává, že se polští železniční znalci vydali v obavách o své zdraví v četnickém doprovodu do obce Raková naproti členům delimitační komise, která pracovala v terénu a měla se vracet do Čadce, zatímco se na náměstí začali scházet občané města na demonstraci proti Polákům, jíž se nakonec účastnilo asi 10 tisíc lidí. Celá polská delegace pak projela přes Čadcu do Polska raději v četnickém autobusu.
K dalšímu excesu došlo 24. listopadu v Oravském Podzámku, kdy na polský autobus převážející členy polské části komise zaútočil dav místních občanů a kameny vytloukl okna autokaru, přičemž byli zraněni dva členové delegace. Situaci uklidnil až zásah čs. vojska. Ještě týž den pak v Tatranské Lomnici protestovaly asi tři tisícovky obyvatelů obcí Ždiar, Javorina, Kežmarok, ale i dalších obcí, kterých se přímo či nepřímo dotýkala změna hranic v Tatrách a na Spiši. Je pochopitelné, že za této atmosféry polská část komise odmítla pokračovat ve své činnosti a odjela do Polska.
Jak se ukázalo, poslední incident nezůstal bez odezvy. Poláci byli průběhem delimitačních prací již patrně poněkud rozladěni a zcela bez ohledu na to, že práce měly probíhat až do 30. listopadu, vydal 25. 11. vrchní velitel polské armády marsz. Edward Rydz-Śmigły rozkaz vojensky obsadit území na Čadecku, které mělo podle rozhodnutí delimitační komise připadnout Polsku. Tento rozkaz obdržel velitel Samostatné operační skupiny „Slezsko“ gen. bryg. Władysław Bortnowski ve 2:15, načež byl velením pověřen velitel 4. divize pěchoty gen. bryg. Mikołaj Bołtuć. V 8:00 stály na hranicích dva střelecké pluky, obrněná eskadrona Velkopolské brigády jezdectva, jeden oddíl pěchoty, vyčleněný z 25. divize pěch., jedna divize lehkého dělostřelectva a dvě baterie protiletadlového dělostřelectva, které přibližně okolo 8:30 překročily státní hranici. Proti nim stál pouze I. prapor 41. pěšího pluku Dr. Edvarda Beneše, kterému velel pplk. Richard Löschner, baterie lehkého dělostřelectva 9/201 a četa spojařů. První, kdo se Polákům postavil na odpor, byly však samozřejmě předsunuté jednotky Stráže obrany státu (SOS). Podobný postup Polska nečekal nikdo a čs. velení nechápalo, jaké úmysly vlastně Poláci mají.
Po prvotních neúspěšných pokusech vyslat parlamentáře byl vydán rozkaz k boji a teprve po hodině střelby odjel pplk. Löschner zjistit na stanoviště gen. bryg. Bortnowského důvod polského útoku, zatímco Poláci dočasně zastavili palbu. Ten však svůj postup odůvodnil rozkazem shora, takže se od 10 hodin opět rozhořely boje a čs. jednotky byly pod silným tlakem nuceny ustupovat. Ve 12 hodin se rozpoutala dělostřelecká palba, kdy začala střílet jak děla baterie 9/201, tak i polské dělostřelectvo, které konečně do míst bojů dorazilo. Okolo 14. hodiny ustala palba a následovalo další vyjednávání, kterého se již účastnili i brig. gen. Josef Braun a velitel 16. pěší divize brig. gen. František Marvan, přičemž bylo zjištěno, že Poláci dostali ze štábu rozkaz prozatím dále nepostupovat a zastavit palbu, palbu chtěl nechat zastavit i gen. Marvan, ovšem rozkazy se patrně k jednotkám nedostaly a v 15:45 byla zahájena další dělostřelecká palba a to jak z československé, tak i z polské strany. Teprve po více než hodině, v 17:00, se podařilo zastavit palbu, přičemž poslední výstřely utichly až v noci. Večer přijely na místo posily od horského pěšího pluku. Mezitím v Praze předal polský vyslanec Kazimierz Papée po 13. hodině nótu polské vlády, která obsahovala sdělení, že vzhledem k incidentům, které znemožnily práci delimitační komise, zabezpečí pokračování delimitačních prací polské vojsko, které obsadí úseky navržené k delimitaci do 12 hodin 27. listopadu, čímž byl konečně oficiálně vysvětlen polský útok a čs. vládě nezbývalo nic jiného než nótu přijmout. Už ve 14:25 následoval telegram náčelníka Hl. štábu arm. gen. Ludvíka Krejčího veliteli 3. armády v Bratislavě, jímž byl v tu dobu arm. gen. Lev Prchala, podle kterého mělo dojít k ústupu za delimitační čáru, tuto hájit a neútočit ve snaze znovuzískání obsazeného území. Rozkazy o zastavení bojů a ústupu však mohly k jednotkám dorazit až kolem 16:00, což bylo sděleno Varšavě. Nakonec, jak již víme, došlo k vydání rozkazu o zastavení palby z čs. strany až v 17 hodin. Druhý den ráno bylo se pak do terénu vrátila delimitační komise a ještě týž den bylo obsazení armádou dokončeno až po stanovenou delimitační čáru.
Bojový konflikt si vyžádal na československé straně dva mrtvé, jednalo se o voj. v zál. Stanislava Vozku a voj. prez. sl. Štefana Holienku, další tři raněné vojáky a jednoho raněného příslušníka SOS. Ztráty na polské straně dosáhly podle všeho rovněž dvou mrtvých a 10–20 raněných vojáků. Uváděny jsou ale i údaje, kde počty mrtvých i raněných jsou daleko vyšší. Celkově lze konflikt hodnotit jako zcela zbytečný, v případě, že by Poláci dali své úmysly jasně najevo, nemuselo k incidentu vůbec dojít. Nová hranice nakonec přeťala obce Čierne a Skalité, na československém území zůstala silnice, železnice na Zwardoń byla již na území Polska, v Polsku zůstala také větší část obce Svrčinovec. Nádraží v Čadci zůstalo na území ČSR, ovšem Poláci jej museli mít dovoleno jakožto pohraniční stanici používat společně s ČSD. Dne 30. 11. byl v Zakopaném podepsán delimitační protokol. Polsku bylo u Čadce odstoupeno 44 km2 s 2000 obyvateli, kteří se většinou hlásili k československé národnosti22. V roce 1939, po porážce Polska, území připadlo zpět tentokrát již Slovenskému štátu a v roce 1945 byly obnoveny hranice s Polskem v předmnichovské podobě.
Aktuality
Polské ekonomické forum – platforma pro dialog
Rodina demokratických evropských zemí si stále více uvědomuje, že bude muset další roky žít v realitě nové studené války. Ekonomiky našich zemí se budou muset vyrovnat nejen s klasickými výzvami, ale také s požadavky válečného režimu. Hodnota spolupráce zůstane na našem kontinentu o to výjimečně důležitější.
Jedním z cílů Ekonomického fóra vždy bylo zmírňovat konflikty. Platforma pro dialog, kterou se Fórum v Karpaczi stalo pro zástupce zemí z různých koutů světa, zejména naší části Evropy, se proto stává ještě důležitější. Za více než tři desetiletí se nám podařilo vytvořit jedinečné místo, kde můžete mluvit s respektem k druhému člověku a jeho názorům. Místo, kde se rodí moderní nápady a nekonvenční, inovativní řešení.
Polsko musí mít instituce, jejichž horizont činnosti je delší než období, ve kterém byl u moci konkrétní politický tým. Pouze to vám dává šanci skutečně řešit problémy. Hosty Fóra jsou prezidenti, předsedové vlád, ministři, politici a představitelé samosprávy, prezidenti korporací, lidé z kultury, renomovaní vědci, novináři a zástupci nevládních organizací.
Důkladná analýza trendů prováděná odborníky z Institute of Eastern Studies Foundation umožňuje každoročně připravit obsahový program Ekonomického fóra, který se skládá z více než 350 akcí týkajících se celého spektra témat ze světa evropské politiky. inovativní ekonomiky, občanské společnosti, ochrany životního prostředí a bezpečnosti.
Jednou z klíčových událostí XXXIII. ekonomického fóra bude prezentace zprávy připravené Varšavskou ekonomickou školou a Ekonomickým fórem. Odborníci ze SGH již posedmé představili analýzy nejdůležitějších ekonomických a sociálních problémů v Polsku a střední a východní Evropě.
Otázky spojené s vývojem umělé inteligence budou na fóru AI zvláště diskutovanou oblastí. Fórum AI bude zahrnovat vyhrazenou tematickou trať skládající se z panelů, prezentací, workshopů a speciálních akcí. Budou diskutovány klíčové otázky vlivu umělé inteligence ve společnosti, ale i v sektoru veřejných a komerčních služeb. Budou se diskutovat problémy a výzvy, kterým bude muset trh čelit tváří v tvář zásadním technologickým změnám. Účastníci fóra také zváží, do jaké míry investice do vědeckého výzkumu a moderních technologií umělé inteligence v mnoha oblastech života umožní Evropské unii obnovit konkurenceschopnost ve vztahu ke globálním ekonomikám a nutnosti zajistit bezpečnost evropských zemí.
Aktuality
Divadlo Tuskovy vlády o 100 miliardách zlotých
Polský premiér Donald Tusk na tiskové konferenci tvrdil, že v současnosti čelí obvinění 62 lidí z minulé vládní garnitury. Podle něj se řízení ohledně podezřelých veřejných výdajů týká 100 miliard zlotých (což je přibližně 20 % polského státního rozpočtu a v přepočtu asi 600 miliard korun). Tusk tvrdí, že předseda PiS Jarosław Kaczyński si myslel, že vytvořil „uzavřený systém“. Myslel si, že příští volby vyhraje a nikdo nebude mít přístup k informacím, ze kterých si dnes Tuskova vláda pomalu vytváří obrázek o těchto zneužitích.
V Polsku už málokdo věří, že Tusk splní své předvolební sliby. Před pár dny se objevil průzkum, který to potvrzuje. A co se stalo? Donald Tusk se samozřejmě naštval a musel předvést show. Vyzval tři ministry, aby před kamerami podepsali dohodu o stíhání členů PiS, a ti poslušně ono divadlo předvedli. Andrzej Domański (finance), Tomasz Siemoniak (vnitro) a Adam Bodnar (spravedlnost) podepsali teatrálně dohodu týkající se „koordinace činností jimi podřízených služeb zaměřených na odhalování, zajišťování a vymáhání majetku dlužného státní pokladně“.
Ne všichni divadlu tleskají
Polský ministr financí Andrzej Domański posléze svého šéfa poněkud poopravil a na dotaz Polsat News vysvětlil, že 100 miliard PLN (mezinárodní zkratka pro polské zloté) je částka, na kterou se vztahuje studie o oné „tvorbě obrázku“. 5 miliard PLN je částka u případů, kde již byly zjištěny nesrovnalosti a přes 3 miliardy PLN je částka, kde bylo podáno oznámení státnímu zastupitelství ohledně vypořádání s „uzavřeným systémem“. Kontroly dále probíhají u 90 subjektů, dodal ministr.
„Myslím, že je to cynické chování Donalda Tuska, který oslovuje své voliče, bublinu šílenců, kteří mu všechno uvěří a nebudou se ptát na podrobnosti,“ řekl Rafał Ziemkiewicz, redaktor týdeníku Do Rzeczy a ironicky dodal: „Když se nynějšímu vedení státního hřebčince podařilo prodat na aukci 10 plemenných koní za 600 000 euro, bylo to provládními médii oslavované jako velký úspěch. Za vlády PiS se 14 koní prodalo za 2,5 milionu euro, což bylo stejnou mediální partou komentováno jako konec polského chovu koní. Ve vidění kontrolorů činnosti PiS ale určitě šlo při prodeji koní o praní peněz či jinou nelegální činnost.“
Tuskova čísla jsou ale ujetá i jinde, pokračoval Ziemkiewicz. „Ve vládní aféře PiS kolem vydávání víz Tusk tvrdil, že za vlády dnešní opozice se nelegálně prodalo 600 000 víz do Polska. Byla na to dokonce vytvořena parlamentní vyšetřovací komise, která přišla ale pouze na to, že 220 víz do Polska bylo prostřednictvím úplatků uspíšeno, tedy že víza byla vydána přednostně. Ptá se dnes někdo Tuska, kam se podělo oněch 599 780 uplacených víz? Nikdo se už neptá. Téma zmizelo.“
Olympijské hry ve Varšavě
Polské vládní koalici klesá podpora, a proto pro zaplnění mediálního okurkového času nastolil polský premiér další vděčné téma a ohlásil, že Polsko bude žádat o pořádání olympijských her v roce 2040 nebo 2044. „S ministrem (sportu a cestovního ruchu) Nitrasem vedeme řadu měsíců jednání, aby se tento sen stal skutečností.“ dodal Tusk a pokračoval: „Život ukáže, zda je to reálný cíl. Budeme to brát vážně. Skutečná perspektiva s přihlédnutím k prvotním rozhodnutím, závazkům a deklaracím Mezinárodního olympijského výboru je taková, že můžeme mluvit o roce 2040 nebo 2044,“ uzavřel polský premiér.
O možném pořádání her v Polsku v roce 2044 napsal Polský institut sportovní diplomacie (PIDS) studii. Její autoři připomněli, že prezident Andrzej Duda před léty zmínil pořádání olympijských her v Polsku v roce 2036. Dnes vládnoucí politici na něm nenechali nit suchou a obvinili jej z nereálného populismu. „Reálnější vyhlídka pro Polsko je rok 2044. Existuje mnoho indicií, že toto je potenciálně velmi dobrá doba pro olympijské hry v Polsku. Nejpravděpodobnějším hostitelským městem by byla Varšava. MOV má velmi rád symboly výročí a rok 2044 je stoleté výročí Varšavského povstání Oslava tohoto jubilea 1. srpna 2044 (v tradičním období her) by byla potenciálně velmi silnou a emocionálně poutavou událostí,“ dočteme se ve studii PIDS.
Pozornost v okurkové sezóně
Varšavská náměstkyně primátora Renata Kaznowska před rokem v rozhovoru pro Gazetu Wyborcza řekla, že pořádání her „je monstrózní náklad“ a „přepočteno na polské zloté se jedná pravděpodobně o částku převyšující 100 miliard zlotých“. Loni měl o tak velké akci pochybnosti i Andrzej Domański, tehdejší ekonomický poradce Donalda Tuska: „Myslím, že se jedná o velký projekt, který vyžaduje prověření jeho ekonomické životaschopnosti. Praxe ukazuje, že mnoho zemí a měst, které olympiádu pořádaly, z ní nemělo žádný ekonomický zisk,“ uvedl stávající polský ministr financí v rozhovoru pro Rádio Zet. „Tusk se ztrácí ve svých vyprávěních. Nejprve dlouhé měsíce tvrdí, jak špatný je rozpočet, a pak nakonec oznámí ochotu zorganizovat olympijské hry v Polsku.“ napsala bývalá premiérka Beata Szydłová.
Tuskovi se ale povedlo krátkodobě ovládnout polskou mediální okurkovou scénu a o jeho „olympijském snu“ se debatuje dnes v Polsku v systému – aby řeč nestála. Většinou negativně a zavání to Fialovou „nuttelou“. Jeho styl politiky ale takový je. Není podstatné, co a jak říká, hlavně že je vidět.
Jaromír Piskoř
(psáno pro denik.to)
Aktuality
Hnědé uhlí končí, problémy začínají: Co čeká Polsko po uzavření dolu Turów?
V Polsku padlo rozhodnutí, že důl Turów zastaví k roku 2026 těžbu a podle všeho přestane fungovat i elektrárna Turów, poháněná jeho hnědým uhlím. Ta v současnosti pokrývá 7 % polské energetické spotřeby. Možná to potěší ekology napříč hranicemi i zahraniční těžaře, ale rozhodně ne tisíce polských zaměstnanců, a to nejen v tomto regionu.
Drazí Češi, prosíme vás o pomoc. Chceme dosáhnout ničeho.
V Polsku je stále více společností, které oznamují propouštění zaměstnanců, a to včetně velkých státních podniků. Poslední statistické údaje z období od ledna do května 2024 ukazují mnohem horší čísla než za období covidové pandemie. Týkají se zhruba 175 podniků, které plánují propustit více než 16 tisíc zaměstnanců.
Situace je však ještě horší, než naznačují statistiky – v červenci vedle jiných společností oznámily významné snižování personálních stavů státní PKP Cargo a Polská pošta, v řádu tisícovek zaměstnanců. Současná vládní garnitura nemá po devíti měsících vládnutí jiné řešení, než vinu za kritický stav těchto dvou polských státních firem házet na bývalé vedení dosazené ministry za dnes opoziční PiS.
Míra nezaměstnanosti v Polsku je zatím nízká, ale v červenci poprvé po dlouhé době překročila hranici pěti procent. K tomu se přidává i nemálo zahraničních společností, které se rozhodly přesunout výrobu z Polska do jiných zemí. Oznámila to například společnost Levi Strauss – ta po více než třiceti letech zavírá svůj závod v Płocku a propouští všechny zaměstnance, tedy přes osm set lidí. Nebo francouzský výrobce automobilových pneumatik Michelin – ten ukončuje výrobu pneumatik pro nákladní automobily v Olsztynu, která zde fungovala také již od 90. let, a nyní přesouvá svou výrobu do Rumunska.
Stejný krok oznámila společnost ABB: končí s výrobou nízkonapěťových motorů v Aleksandrów Łódzki a propouští čtyři stovky zaměstnanců, a k tomu i dalších šest set z výrobního závodu v Kladsku. Volvo Buses ve Wroclawi propouští přes čtyři stovky zaměstnanců a Lear Corporation v Pikutkowo u Włocławku jich plánuje propustit bezmála tisícovku.
Značná část těchto firem likviduje výrobu v Polsku a přesouvá ji do jiných zemí – jak v Evropské unii (Rumunsko, Bulharsko, Chorvatsko), tak v severní Africe (Maroko, Tunisko) a v Asii (Indie a Čína).
Zdražující energie spouštějí kolotoč propouštění
Jedním z důvodů propouštění anebo rozhodnutí o přesunu výroby z Polska je očekávané zvýšení cen elektřiny, plynu a dálkového vytápění od letošního roku a ledna 2025, jakož i v následujících letech. Experti zabývající se energetikou navíc obdrželi informace o odkladu uvedení prvního bloku jaderné elektrárny Lubiatowo-Kopalino do provozu až o 6 let, na rok 2040. Polsko energetickou soustavu čeká během příštích několika let uzavření dalších uhelných elektráren, a to tedy nebude doprovázeno spuštěním nového stabilního zdroje energie v podobě jaderné energie. Podnikatelé se v této situaci obávají nejen neustálého zdražování energií, ale i případného nedostatku energie v situaci, kdy Polsko nebude mít stabilní energetický mix.
První jaderná elektrárna v Polsku nabírá zpoždění. Česko by mohlo ukázat cestu přes nejtěžší překážku
Polský správní soud ve Varšavě v březnu zrušil platnost posouzení vlivu těžby v dole Turów na životní prostředí, které by umožnilo prodloužení prací v dole poblíž hranic s Českem až do roku 2044. Rozhodnutí sice podle soudu není důvodem k okamžitému zastavení těžby, ale polská prokuratura nepodala kasační stížnost proti rozsudku polského správního soudu, která by umožnila vlastníkovi dolu, společnosti PGE, domáhat se pro ně kladného rozsudku. Polští novináři navíc zveřejnili, že nepodání této kasační stížnosti není náhoda, protože generální prokurátor a ministr spravedlnosti Adam Bodnar uvedl do spisu, že „neexistují důvody pro podání kasační stížnosti“.
Sám ministr Bodnar tak rozhodl, že od roku 2026 zastaví důl Turów těžbu a podle všeho přestane fungovat i elektrárna Turów, poháněná jeho hnědým uhlím. Ta v současnosti pokrývá 7 % polské energetické spotřeby.
Připomeňme, že ukončení těžby hnědého uhlí pro elektrárnu Turów nařídil Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) v souvislosti se stížnostmi českých samospráv verdiktem španělské soudkyně Rosario Silva de Lapureta v květnu 2021. Vláda premiéra Morawieckého však tomuto rozhodnutí nevyhověla, proto na žádost Evropské komise uložil SDEU v září 2021 Polsku denní pokutu ve výši 500 tisíc eur.
Tento trest byl účtován téměř půl roku, až do února 2022, než byl tento případ z důvodu uzavření dohody Polska s Českou republikou o odstranění příčin sporu o důl Turów vymazán z rejstříku tribunálu. Celkem si Polsko nechalo z přiznaných evropských fondů odečíst asi 70 milionů eur na pokutách a 45 milionů eur zaplatilo jako odškodnění České republice – ale jak důl, tak elektrárna nadále fungovaly. Už tehdy zástupci tehdejší opozice a dnes vládnoucí koalice, jako místopředseda Občanské platformy (PO) Rafał Trzaskowski nebo lídr Hnutí Polsko 2050 Szymon Hołownia, přímo řekli, že by se polská vláda měla tomuto rozhodnutí podřídit.
Rozhodnutí polského ministra spravedlnosti jistě potěší německé, české a polské ekology, ale i těžaře. Je těžké si představit, že by o takové věci rozhodoval sám ministr Bodnar. Musel získat politický souhlas vládnoucí koalice. Stále jsou totiž platné argumenty Morawieckého vlády, že důl i elektrárna jsou – kromě zabezpečování cca 7 % polského energetického mixu – klíčovými podniky, spolu se svými dceřinými společnostmi zaměstnávají cca pět tisíc lidí. Navíc s činností dolu a elektrárny nepřímo souvisí dalších několik desítek tisíc pracovních míst v regionu. Zelená politika ale opět zvítězila.
Rozhodnutí polského ministra spravedlnosti jistě potěší německé, české a polské ekology, kteří žalobu u správního soudu podali, ale také německé a české hnědouhelné těžaře, kteří do polské elektrárny budou možná vozit své hnědé uhlí. ČEZ bude také spokojen – škrtnutím 7 % elektřiny znamená totiž pro Polsko zcela neplánované a nečekané skokové zvýšení závislosti na dovozu elektřiny už od roku 2027.
Jaromír Piskoř
(psáno pro info.cz)