Ekonomika
Dekarbonizace má v Polsku šanci – někdy v budoucnosti
Polská energetika stojí na prahu největší transformace od roku 2 007. Podle tamních expertů můžeme dnes hovořit o třech hlavních světových megatrendech. Prvním je digitalizace, dalším decentralizace a třetím dekarbonizace. Uvádíme zde argumenty o technologických změnách, o změnách politických, regulačních a společenských.
Co dál s uhlím?
Silným trendem v Evropě je odklon od uhlí v evropské energetice. Dekarbonizace je tak silná, že finanční instituce už s velkou nechutí rozhodují o financování energetiky z uhlí. Dekarbonizace už překročila politiku či ochranu životního prostředí a stala se defacto strategií modernizace a rozvoje energetického průmyslu.
V polském energetickém mixu dominuje energie z hnědého a černého uhlí. Omezení těžby uhlí v Polsku by mělo dalekosáhlé politické a společenské dopady. Podle polského ministra energetiky už polský stát nebude investovat do nových uhelných projektů. Role uhlí ještě dlouho zůstane podstatou energetické bezpečnosti Polska, ale bude postupně slábnout. Za hlavní úkol si Poláci dávají to, že konec polského uhlí musí proběhnout bez ekonomických, společenských a politických turbulencí.
Budoucnost polského uhlí bude příčinou mnoha konfliktů Varšavy s Bruselem. Evropský regulátor bude ingerovat do tvorby energetické politiky národních států. Investoři v energetice zase vidí, že velká část obyvatel je ochotna platit větší částky za energie, pokud budou svázány s ekologií, stavem ovzduší a jakosti života ve velkých polských městech.
Polsko ale nemá zatím k uhlí alternativu. Doplnění polského mixu o jadernou energii by bylo drahé, daleké a nejisté. Dodavatelé jaderné technologie a investoři mají dlouhodobé finanční potíže a stavba jaderné elektrárny znamená překračování rozpočtu i odkládání termínu dokončení. I přes to se v roce 2018, podle polského ministerstva energetiky, má uskutečnit výběrové řízení o stavbě polské jaderné elektrárny. Rozvoj plynové energetiky, který by mohl splnit podobnou stabilizující roli v polské energetice by znamenal zvýšení dovozu plynu. Je omezen cenou a plynovou infrastrukturou. Dekarbonizace má v Polsku tedy šanci – někdy v budoucnosti.
Rozvoj obnovitelných zdrojů a snižování nákladů
Technologie obnovitelných zdrojů energie se vyvíjejí rychlostí, kterou mnozí odborníci nemohli předvídat. Ať už se nám to líbí nebo ne, snížení nákladů na energii z obnovitelných zdrojů energie bude vyvíjet technologický tlak na změny energetických systémů. Nižší investiční kapitál znamená postupné šíření přístupu k levné, bezolovnaté, bezproblémové a bezpečné energii – dodávané příjemci často bez centralizovaného distribučního systému.
To má jednoznačný dopad na rozvoj energetického průmyslu a vytvoření vědomého a poučeného konzumenta se všemi jeho důsledky – sociálními, ekonomickými a technickými.
Asi před deseti lety byly turbíny instalované v Polsku schopny vyrábět energii při rychlosti větru 10-15 m/s a nyní při 3-25 m/s. Je zaznamenán rychlý nárůst účinnosti větrné energie. Výkon jednotlivých pozemních turbín dosahuje 3 MW, zatímco před několika lety to bylo 1,5 MW. V polském větru je – schováno 25 GW a v mořském větru – 9 GW. Projekty mořských větrných farem mohou zajistit významný podíl neemisní energie v energetickém polském mixu v roce 2030. Vývoj větrné energie v Baltském oceánu by měl přispět k realizaci přeshraničních projektů, což napomůže splnění kapacitních požadavků mezinárodních energetických spojení.
V zemích EU se využití biomasy odhaduje na cca 20 % – v Polsku asi 7 %. A je to především výsledek spalování hmoty – tzv. agro a lesní biomasy. Tzv. „Zimní balíček“ má postupně eliminovat biomasu; Evropská komise po roce 2020 navrhla zachovat podporu pouze pro výrobu elektřiny z biomasy používané ve vysoce účinné kombinované výrobě tepla a elektřiny, čímž se vyloučí podpora jiného spalování biomasy. Spalovny komunálního odpadu budou i nadále důležité. I když se úroveň recyklace zvýší, část odpadu bude muset být tepelně zpracována, čímž bude produkována energie a teplo. Tento specifický zdroj obnovitelné energie bude tak využíván v souladu se zájmy měst a životního prostředí.
Účinnost investic do OZE je a bude i nadále úzce spjata s modelem trhu s energií, se spotřebitelskými modely a standardy chování zákazníků. Nelze přehlížet rozhodující úlohu regulace. Případ německé Energiewende a polský ústup od větrné energie jsou extrémními příklady toho, jak mohou nařízení (na úrovni EU i na národní úrovni) posílit nebo oslabit rozvoj některých OZE.
Digitalizace
Digitalizace v energetice povede ke změně modelu spotřeby energie. Díky inteligentním měření a inteligentním síťovým nástrojům získávají spotřebitelé energie přístup k detailním informacím o vlastní spotřebě, různým cenovým úrovním v různých obdobích dne. Budou existovat příležitosti flexibilně reagovat na kolísání cen. To přispěje ke zlepšení energetické účinnosti a může tak ovlivnit i poptávku po energii a rozšířit rozvoj obchodních modelů v energetice. Digitalizace bude rovněž podporovat integraci OZE do energetického systému.
Proces digitalizace bude mít vliv na téměř všechny odvětví energetiky – změní účinnost konvenčních zdrojů energie. Měřící systém umožňuje automatické zpracování, přenos a správu dat a současně zajišťuje obousměrnou komunikaci mezi měřidly a distributorem, což zákazníkům umožňuje přístup k aktuálním informacím o spotřebě energie.
Efektu inteligence energetické sítě však nebude dosaženo pouze modernizací jejích jednotlivých prvků – přenosových vedení, měřičů energie, transformátorů nebo aplikací řízení. Dosáhneme toho (v Polsku) pouze prostřednictvím konvergence elektrických, telekomunikačních a informačních technologií, jakož i energetických a telekomunikačních sítí. Inteligentní rozvodná síť je také, a to především, inteligentní odběratel – vzdělaný, aktivní a vědomý si možností trhu s energií.
V oblasti digitalizace energie odborníci zdůrazňují význam sbližování mezi informačními technologiemi a provozními technologiemi. To bude největší změnou v nadcházejících letech. Klíčem k zahájení transformace celého polského energetického průmyslu může být vytápění. Tento sektor je potenciálem pro technologické a organizační inovace. Je to více než 50 GWt instalovaného výkonu čelící modernizaci. Ve světě prožívá teplárenství renesanci spojenou s vývojem obnovitelných zdrojů energie. V Polsku je místo pro biomasu, geotermální nebo solární energii – s největším nevyužitým potenciálem. Nové technologie v oblasti vytápění mají eliminovat lokální zdroje tepla a následné emise a smog. To je významný a málo využívaný potenciál. Sociální přijetí tohoto druhu činnosti bude rychle růst s ekologickým povědomím a trendem „zdravějšího života“.
Spotřeba elektřiny v Polsku se zvýší s rostoucí úrovní bohatství. Očekáváme větší spotřebu elektrické energie v domácnostech, ale tento trend bude slabší, než tomu bylo v západní Evropě, kde v minulosti nebyl tak silný důraz na energetickou účinnost.
Ceny energií se nevyhnutelně zvýší, protože absorbují náklady na modernizaci energetiky a změnu energetického mixu. Energetická účinnost (spolu s integrací evropských trhů s energií) bude klíčovým mechanismem pro omezení růstu nákladů na elektřinu.Důležitou roli hrají digitální technologie a pokročilá automatizace používaná například pro řízení osvětlení nebo jiné procesy optimalizující spotřebu energie ve výrobě, dopravě a komunální ekonomice.
Podíl elektromobilů na trhu poroste a od roku 2035 může představovat téměř 100 % všech prodaných nových vozů. To bude mít významný dopad na způsob spotřeby elektrické energie, bude absorbovat velkou část energie vyrobené z obnovitelných zdrojů (zejména v noci) a ve spojení s vývojem metod skladování energie (účinnější baterie), bude mít vliv na vývoj systémových služeb. Elektromobilita současně ovlivní vývoj distribuované energie a používání CNG, LNG a vodíku v dopravě změní tvář energetického a palivového sektoru.
Vývoj elektromobilu přiměje distributory k tomu, aby investovali do energetických sítí, které dříve nezohlednili. Klíčem k rozvoji elektromobilu bude vývoj účinných technik ukládání energie, přizpůsobených potřebám uživatelů zařízení, ale také potřebám energetického sektoru. Takové vylepšené technologie by se měly objevit na trhu během dvaceti let. Ukládání elektřiny přestane být překážkou „univerzální robotiky“, která umožní vývoj autonomních strojů.
Příležitostí k elektromobilitě v Polsku – přinejmenším v první, průkopnické fázi – je veřejná městská doprava. V několika městech v Polsku se v příštích několika letech objeví hybridní elektrické autobusy.
V centru výše popsaných transformací stojí odběratel energie. A není to jen prvek transformace, ale je to „zmocněnec“, který určuje jeho směr a dává mu svůj vlastní rozměr. Clientocentricity je koncept, který se stále častěji objevuje ve strategiích polských energetických společností.
Energetici sami vidí, že jejich vysoce specializované pole potřebuje, aby se stalo srozumitelnější pro příjemce, aby bylo jednodušší a dostupnější nejen v elektrické zásuvce, ale i na mobilním telefonu, tabletu či sociálních médiích. Reflexe těchto trendů je určena myšlenkou „Energy Plus“, která kombinuje prodej energie a celé řady doplňkových služeb, výhod a možností pro konvergujícího zákazníka prostřednictvím mechanismů založených na sdílení výhod. Tímto způsobem prodávající a dodavatelé energie utvářejí nový vztah se zákazníkem, jak individuálním, tak podnikatelským, a vytvářejí nová pravidla.
Všechny energetické skupiny v Polsku působí tímto směrem a nabízejí rozmanitost „energetického“ spektra služeb. Ve hře existují nejen další média (prodej plynu, telekomunikační služby) nebo reklamní nákupy, ale také např. zdravotní péče. Energie Plus je trend, který naznačuje schopnost distributora energie vytvářet další příjmy, které se mohou otevřít spoluprací s výrobci zboží a poskytovateli služeb. Tento trend, podporovaný komunikačními technologiemi a inteligentní sítí, vytváří vědomý a aktivní spotřebitel, který zná zboží, které kupuje, přizpůsobuje své balíčky podle svých potřeb a aplikuje zásady energetické účinnosti. Vědomý spotřebitel, vybavený novými nástroji a schopnostmi, má nová očekávání. Například chce vědět, z jakých zdrojů energie pochází jím kupovaná energie.
Důležitým trendem je výroba energie v zařízeních s relativně nízkým výkonem, které nejsou předmětem centrálního prodeje. Tento trend je jasně viditelný po celém světě a pomalu vstupuje i do Polska. Energie se spotřebuje v blízkosti zdroje, někdy na stejném místě, kde se vyrábí. To znamená omezení nebo dokonce vyloučení nákladů na přenos a distribuci. Množství a nezávislost zdrojů navíc zvyšuje bezpečnost systému napájení. Nepochybné výhody pro poučené odběratele jsou však doprovázeny komplikacemi pro velké výrobce energie a pro sektor přenosu a distribuce. Tento vnitřní rozpor se zdá být hlavní překážkou rozvoje a je také výzvou pro regulátora, jehož úlohou bude zavést pravidla, která ovlivní zájmy malých i velkých.
Rychlý vývoj rozptýlené energie znamená výrazné snížení objemu elektřiny, která proudí k zákazníkům z národního energetického systému. Výsledkem je zvýšení jednotkových poplatků za každou kilowatthodinu dodané energie z tohoto systému. To zase vede ke zvýšení ziskovosti investic do rozptýlených zdrojů. Někteří zákazníci budou chtít používat vlastní zdroje nebo se odpojit od centralizovaného systému. Je možné, že v něm zůstanou pouze ti, kteří nebudou schopni investovat do svých zdrojů.
Tato „spirála smrti“ bude výzvou pro velké, integrované energetické společnosti. Jedná se o jeden z nedostatků tarifních systémů. Diskuse o novém přístupu k tarifům pro provozovatele přenosových a distribučních soustav by měla začít co nejdříve.
Ve srovnání s ostatními členskými státy EU se Polsko výrazně liší, pokud jde o využívání plynu jako zdroje energie. V Polsku jsou to asi 3 %, zatímco v Německu 12 % a v Nizozemsku více než 60 %. Plyn jako surovina v energetice má mnoho výhod. Plynové bloky mohou hrát důležitou roli v energetických systémech. Kromě toho je plyn díky své nízké emisivitě atraktivním palivem pro dálkové vytápění. Klíčem k dynamice tohoto trendu bude pravděpodobně cena modrého paliva, tedy nákladů na energii z jeho spalování. Předpokládá se, že náklady a organizační a technické překážky bránící využití plynu v energetickém průmyslu, zejména pro vytápění budou v budoucnu nižší.
Rozvoj plynové energetiky a případný nárůst dovozu plynu v budoucnu nebude znamenat zvýšenou energetickou závislost Polska. Za relativně krátkou dobu umožní nové investice do infrastruktury, stejně jako širší nabídku a jednodušší logistiku dodávek zkapalněného plynu, diverzifikaci zdrojů a směrů dodávek. Ceny zemního plynu po pádu východního dovozního dominantního postavení se přiblíží evropským tržním hodnotám. Aktivní a plánované investice – například terminál LNG ve Svinoústí nebo Baltic Pipe – ukazují udržitelnost tohoto trendu. Ať tak či onak, místo pro plyn v polském energetickém průmyslu a národním mixu jako jeho nezbytné součásti vypadá jistě, ačkoli to nebude hlavní role.
Raport vznikl jako kompilát deseti rozhovorů novinářů vydavatelství wnp.pl s největšími polskými energetickými odborníky, alespoň takto je prezentován.
Evropská komise rozhodla o zahájení postupů při nadměrném schodku financí vůči Polsku a šesti dalším zemím EU (Belgii, Francii, Itálii, Maďarsku, Maltě a Slovensku). Důvodem je to, že deficit veřejných financí u nich výrazně překročil tříprocentní hranici. V případě Polska činil v roce 2023 5,1 % HDP.
„Doporučuji všem, kteří tvrdí, že kdyby byla u moci PiS, stalo by se to samé, podívejte se na 8 let, kdy jsme byli u vlády. Během této doby, i přes řadu konfliktů a nedostatek dobré vůle ze strany Evropské komise, nás nikdo nemohl podrobit postupu při nadměrném schodku,“ řekl bývalý premiér Morawiecki a dodal, že „vláda KO a koalice spadly pod proceduru při nadměrném schodku pouhých šest měsíců po převzetí moci“.
Jenže ona procedura souvisí s deficitem za roku 2023, kdy byl více než 10 měsíců Morawiecki premiérem. Prezident Institutu veřejných financí Sławomir Dudek tvrdí, že v roce 2023 si byl Morawiecki vědom, že mu hrozí procedura apři nadměrném schodku, ale snažil se to před Poláky utajit, aby před volbami nerozproudil diskuzi o stavu veřejných financí. Navíc rozpočet na rok 2024 je návrhem Morawieckého vlády a předpokládal schodek 4,5 % HDP.
Po zahájení procedury Polsko čeká na konkrétní doporučení pro polskou vládu ze strany EU. Vláda bude nucena šetřit. Pravděpodobně bude EU požadovat plán na snížení deficitu veřejných financí ve čtyřletém výhledu. Polsko proto na podzim bude muset poslat do EU rozpočtový výhled na roky 2025-2028. Onen plán bude podléhat hodnocení Komise a názoru Rady EU. Názor Rady bude právně závazný. Střednědobý plán revidovaný Komisí a Radou bude pak definovat tempo růstu nákladů do roku 2028 zajišťující bezpečnost veřejných financí, tedy omezení deficitu pod 3 % HDP. Ono tempo pak bude právně závazné i pro další rozpočtové zákony.
Podle nových předpisů (od května 2024) platících pro proceduru nadměrného deficitu bude dohled ze strany EU pokrývat většinu výdajů, a to nejen výdajů státního rozpočtu, ale šířeji i sektoru vládních institucí, jehož rozsah je dán předpisy EU. Tento dohled se však bude týkat jen celkové výše výdajů. Kromě toho z něj budou vyloučeny náklady na dluhovou službu a výdaje na projekty financované z rozpočtu EU. Výdaje související s národní obranou nebo jinými faktory souvisejícími s procedurou však nebudou z dohledu vyloučeny.
V praxi to znamená, že Polsko nebude mít peníze na žádné změny či projekty generující vysoké náklady. Vládnoucí koalice pak může škrtnout téměř všechny své volební sliby. Vláda bude muset asi i revidovat výši sociálních programů jako Rodina 800 + a roční třinácté a čtrnácté důchody. Aby se Polsko dostalo pod 3 % muselo by ušetřit oproti platnému rozpočtovému schodku cca 70 miliard PLN. Samotné příspěvky na děti Rodina + znamenají 70 miliard PLN, třináctý a čtrnáctý důchod pak 45 miliard PLN.
Už je tedy jasné, proč se vládní představitelé ošívají nad otázkami, zda budou pokračovat velké projekty jako například CPK (Centralny port komunikacyjny) – dopravní projekt nového letiště, železničního uzlu a silničního spojení. Projekt nová vláda zarazila, nejprve audity, které měly zjistit, zda představitelé dnes opoziční PiS neporušovali zákony. Protože se ale staví rychlostní železnice a s ní je spojené čerpání evropských fondů, dochází k revizi a zúžení projektu. Pro projekt je podporován více než 60 % Poláků a vláda zatím nemůže říci, že na něj nebude mít peníze. Proto se ukončení projektu posunuto o pět let.
Totéž můžeme pozorovat u stavby první jaderné elektrárny, kde byl posunut termín dokončení dokonce o sedm let. O lokalizaci druhé jaderné elektrárny nebude jen tak rozhodnuto a třetí soukromý projekt s korejskou účastí byl už úplně odpískán. Jsou rušeny projekty rozšíření či výstavby nových přepravních terminálů na Baltu a v Polsku se pár let bude stavět pouze to, co nebude zátěží pro rozpočet a bude navázáno na financování z fondů EU.
V takových podmínkách může polská vláda sáhnout po netradičních, inovativních až riskantních řešeních. V roce 2014 převedla v podobné situaci zákonem polská vláda „spící“ prostředky ve výši přibližně 100 miliard PLN ze soukromých penzijních fondů do „průběžného“ financování polských důchodů. Poláci dostali subkonta u důchodového úřadu a na hodnotě netratili. Podle Donalda Tuska tehdejší vláda zachránila jejich peníze před znehodnocením v soukromých fondech a argentinským scénářem. Nynější vláda by dnes mohla „zachraňovat“ zbytek. Otevřený penzijní fond OFE reprezentuje v Polsku druhý penzijní pilíř a bylo v něm na konci roku 2022 168 miliard PLN. Pokud by ony prostředky byly převedeny opět na stát a OFE zrušeno, pak by akcie mnoha společností kotovaných na burze cenných papírů, které nyní OFE drží, byly převedeny do nějakého státního fondu a de facto by je spravovala vláda a mohla by tyto zestátněné podíly, ale i celé společnosti privatizovat. V roce 2015 i kvůli OFE byl Donald Tusk na osm let odstaven od vlády v Polsku. Dnes je opět u moci.
„Lituji, že jednání vlády nejsou veřejná. Kdybyste slyšeli, co říkám ministrům, vaše uši by trnuly.“ prohlásil nedávno veřejně Donal Tusk. Premiér Tusk už totiž nevládne, ale panuje. Po evropských volbách síla koaličních partnerů ve vládě ještě zeslábla a návrhy jejich ministrů budou nově procházet schválením vládního ekonomického výboru složeného z lidí věrných premiérovi. Pak teprve mohou být předloženy vládě. Mnohé programové návrhy koaličních partnerů tak nebudou zařazeny ani na program jednání koaliční vlády. Protichůdnost programů koaliční polské Lewice či polských Lidovců je zcela zjevná, ale dramaticky narůstá mezilidská nechuť sedět spolu u jednoho stolu. Paradoxně tak dnes polskou vládu drží pohromadě pouze autorita panovníka.
Jaromír Piskoř
(psáno pro info.cz)
Polské sdružení klimatologů s názvem Klimatická koalice apeluje na polskou vládu a polské politiky, aby omezili roli zemního plynu v polské energetické transformaci, zastavili vybudování terminálů LNG na Baltu a přestali hledat další zdroje plynu v zahraničí.
„Místo okamžitého přechodu na systém založený na efektivitě a rozprostřených obnovitelných zdrojích se uhelné elektrárny postupně přestavují na elektrárny plynové. V současné době je v Polsku ve výstavbě několik velkých paroplynových bloků typu CCGT, tedy navržených tak, aby fungovaly jako základ energetického systému a nikoli jako stabilizátor „když nefouká a nesvítí“. V Polsku plánované nebo stavěné plynové elektrárny mají fungovat nepřetržitě desítky let a spotřebují miliardy kubíků paliva. Elektrárny (Ostrołęka C 745 MW, Rybnik 860 MW, Dolna Odra 1 400 MW a gigantické Kozienice 1 800 MW) radikálně zvýší poptávku Polska po dováženém plynu a zablokují transformaci. Polská vláda musí myslet systémově ve všech sektorech ekonomiky a neplánovat zvyšování spotřeby, jako je tomu dnes, ale ustoupit od fosilních paliv“ – řekla Katarzyna Wiekiera ze sdružení Pracownia dla Wszystkich Stot a pokračovala: „CCGT turbíny plynových elektráren postavených v Polsku jsou jedny z nejdražších zdrojů energie. Kolísání ceny paliva, zejména LNG, nestabilita dodávek a kolísání směnných kurzů ji vedlo na mnoha místech po celém světě ke zrušení plynárenských projektů. Žádná z elektráren plánovaných v Polsku není a nebude zisková – polská společnost zaplatí 18 miliard zlotých za elektrárny Dolna Odra, Rybnik, Grudziądz a Ostrołęka. Tyto projekty jsou finančně životaschopné pouze díky dotacím. To nedává smysl a Polsko by mělo ustoupit od těchto investic prováděných na úkor klimatu, společnosti a energetické bezpečnosti.“
Stejně jako v Polsku plynové elektrárny a teplárny fungují po celé Evropě. Investiční rozhodnutí z doby před několika lety nelze zvrátit. Starý kontinent se jich tak rychle nezbaví. Už jen proto, že dřívější uhelné elektrárny byly nahrazeny plynovými bloky a vzhledem k tomu, že spalování plynu jsou v EU přiřazeny nižší emise v rámci současného systému ETS, se použití modrého paliva stalo pro mnoho zemí jediným řešením, jak projít počátečními fázemi energetické transformace. Proto je plyn nazýván „přechodným“ palivem. V Evropě si mnoho zemí vybralo plyn, protože k němu měli snadný přístup a modré palivo z Ruska bylo levné. Dlouholeté energetické strategie ale nepočítaly s vypuknutím války na Ukrajině a jejími důsledky.
„Nové plynové kapacity v Polsku budou vyrábět elektřinu za více než čtyřnásobek nákladů ve srovnání s velkými větrnými nebo fotovoltaickými elektrárnami a podobný trend platí také pro plynové zdroje tepla,“ upozorňuje Klimatická koalice. Srovnávání zdrojů závislých na počasí z hlediska LCOE (Levelized cost of electric) s velkými výrobními jednotkami je však zbytečné. LCOE nebere v úvahu jeden klíčový faktor – dostupnost. Co s tím, když je elektřina z fotovoltaických farem levnější, pokud se v systému neobjeví v konkrétní čas? Večerní nebo noční mezeru v systému je potřeba něčím vyplnit. Ano, CCGT jednotky slouží k základnímu provozu. Pro rychlou reakci na večerní pokles fotovoltaické výroby jsou vhodnější jednotky s otevřeným okruhem (OCGT), které rychleji dosáhnou plného výkonu (trvá to několik minut). Navíc jsou levnější, ale zároveň více emisní, protože nedochází k „rekuperaci“ tepla.
Výše uvedená fakta jsou ze všech možných úhlů pohledu v Polsku diskutována a je zcela zarážející, že polským energetikům nedochází, že mají přímo v Krakově možnost pořídit si investici, která by uspokojila polské klimatology a mohla by se stát v krátké budoucnosti důležitým stabilizátorem v jejich síti. Je jí ČEZem prodávaná stará elektrárna Skawina. V Polsku má zatím jen význam v tom, že dodává teplo pro více než 25 % Krakova. Do pěti let bude muset být tato uhelná elektrárna uzavřena, ale technické a ekonomické podmínky ji předurčují k přestavbě na plynovou s otevřeným okruhem (OCGT). Stabilizační vyrovnávací zásahy do sítě jsou mnohdy pohotovostní a vždy velmi dobře honorované. Navíc Skawina má své teplo kam udat a zajišťovalo by jí to ekonomickou stabilitu. Samotné město Krakov by bez Skawiny v zimě nemohlo existovat. Dodává teplo nejen do tisíců domácností, ale i na Wawel, do nemocnic, do škol či úřadů.
ČEZ dnes provádí ve Skawině svého druhu „due diligence“, aby byl schopen učit co přesně bude prodávat a za jakou cenu. Rozhodl se z Polska odejít a zastaralá a dnes ztrátová aktiva prodat. Jediní Poláci, kteří si uvědomují, co Skawina pro Krakov strategicky znamená jsou Ti, kteří ze Skawiny odebírají pro Krakov teplo. Městský energetický podnik (MPEC – Kraków) vyjádřil několikrát zájem o koupi Skawiny, ale představa Poláků o ceně je směšná. Chtějí koupit starou elektrárnu za „pár zlotých“ a za evropské peníze ji přestavět na plynovou. Nutno je chápat, město Krakov je příšerně zadlužené a pár týdnů čerstvý primátor nemá v létě potřebu zabývat se zimním vytápěním.
Zájem ale je. Nikoli ze strany Poláků, ale českých energobaronů. ČEZ se jako státní podnik nemůže v Polsku chovat drsně tržně a vyhrožovat Krakovu, že jim vypne teplo, i když jim žádný polský důl nechce prodat uhlí a musí jej nakupovat za burzovní ceny. Byl by z toho diplomatický problém podobný Turowu. Český soukromý subjekt si servítky brát nebude muset a v blízkém budoucnu tak čeká Krakov „česká zima“.
Jaromír Piskoř
(psáno pro info.cz)
Bývalý zmocněnec pro strategickou infrastrukturu v Morawického vládě Piotr Naimski byl velmi silnou politickou postavou a dokázal kolem sebe zorganizovat tým profesionálů, který dotáhl do konce v pevně zadaných termínech velmi složitou stavbu plynovodu z Norska přes Švédsko a Dánsko do Polska. Baltic Pipe je dnes strategický podmořský plynovod, který dodává ze Severního moře tolik plynu, že Polsko se stalo zcela nezávislé na ruských dodávkách. Těsně před dokončením stavby plynovodu byl z funkce odvolán. Osobně mu to sdělil místopředseda vlády a předseda PiS Jaroslaw Kaczyński. Odvolání pak podepsal premiér Morawiecki. Oficiálně se nikdo nevyjádřil, jaký byl důvod jeho odvolání. Od polského prezidenta následně obdržel Řád bílého orla, což je nejstarší a nejvyšší státní vyznamenání Polské republiky udělované za mimořádné civilní a vojenské zásluhy ve prospěch Polska.
Naimski byl u prvotních vyjednávání s Američany o stavbě první polské jaderné elektrárny a podle následných spekulací tvrdošíjně zastával názor, že se Američané mají na stavbě a provozu elektrárny podílet nejen jako dodavatelé, ale také jako podílníci, a to i finančně. Byl tvrdohlavý a názor nezměnil. Proto měl být odvolán a Kaczyński veřejně přiznal, že to byl on, který mu to řekl. Naimski s médii od svého odvolání nehovoří.
Po říjnových volbách Tuskova vláda jmenovala do funkce vládního zmocněnce pro strategickou infrastrukturu Macieje Banda, bývalého šéfa polského Energetického úřadu. Bando je typický úředník, který to dokonce o sobě zdůrazňuje a vidí to jako svou přednost neboť „úřady a regulátoři jsou dnes úzkým hrdlem pro proces přípravy jaderné elektrárny“.
Na proběhlém ekonomickém kongresu v Katovicích na otázku o spuštění první polské jaderné elektrárny odpověděla polská ministryně průmyslu Marzena Czarnecka: „S opatrností říkáme že je to rok 2040. Naši předchůdci byli optimisté a předpokládali rok 2032. Neměli nic konkrétního na stole. Já jsem realistkou. Všechny podobné investice mají zpoždění. Podobně se vyjádřil i zmocněnec pro strategickou infrastrukturu Maciej Bando, já jen opakuji jeho informaci. To je reálné datum. Vy jste věřili v datum 2032 či 2033? Tvrdila to předešlá vláda v předešlé Strategii do roku 2040.“
Den poté na stejném kongresu Maciej Bando za klíčové pro stavbu elektrárny označil posílení úřadů, regulátorů či technického dozoru. „Není to jen otázka lopaty a betonárky. Pokud neposílíme příslušné úřady, nemůžeme snít o tom, že budeme mít jadernou energetiku.“ O slovech ministryně průmyslu nepadlo nic, jen před zástupci amerických Westinghouse a Bechtel zdůraznil, že v roce 2028 má být použit poprvé jaderný beton, a pak už bude celá stavba v rukách firem odpovědných za stavbu.
Podle toho, jak tiskový úřad ministerstva průmyslu kmital a vysvětloval nevysvětlitelné, vcelku sympatická a evidentně ukecaná profesorka Czarnecka takto zveřejnila neveřejný vládní úmysl odložit otevření první polské jaderné elektrárny o sedm let. Překvapení polští novináři pak sice spočítali vládě dopady na polskou důvěryhodnost, ale nijak razantního prohlášení o co nejkratším možném vybudování elektrárny se nedočkali. Tvůrce energetického programu vládní Občanské koalice, který seděl v panelu na konferenci pět metrů od ministryně Grzegorz Onichimowski, dnes nový ředitel Polskie Sieci Elektroenergetyczne podotkl: „Dnes máme v Polsku mnoho větrných elektráren, kterým končí doba provozu. Jejich výkon 1 MW nahradíme novými o výkonu 5-6 MW.
Je evidentní, že Tuskova Občanská koalice nemá pražádnou vůli nějak uspíšit stavbu jaderné elektrárny. Nutí jí k tomu jen silná podpora jádra u voličů a podepsaná smlouva s Američany. Nucený odchod od uhlí bude tedy co nejdéle zdržovat, případně jej chce řešit masivní výstavbou větrných elektráren jak mořských, tak pozemních. Vyrovnávací mají být dočasně plynové.
Olga Sypuła manažérka European Energy Polska si na stejné konferenci ale moc servítky nebrala: „Zákon o územním plánování zcela diskriminuje větrné elektrárny. Je v rozporu s evropskou legislativou. Větrné elektrárny kvůli špatnému zákonu budou v Polsku nahrazeny velkou fotovoltaikou, protože kvůli zastaralé síti jsou místa pro připojení velmi omezena. Infrastruktura nutná k provozu OZE v Polsku se teprve začala stavět. Je to pozdě.“
Polsko je stále uhelná velmoc, ale dnes už žádná banka nebude financovat ani opravu uhelné elektrárny a ty stávající v Polsku postupně dožijí. Energetické společnosti konečně donutily polský stát, aby od nich převzal doly a další uhelná aktiva a ty do konce příštího roku přejdou i s horníky do ryze státních rukou. Státem ovládaným energetickým společnostem se tak uvolní ruce a budou schopny financovat z nových úvěrů zelenou energetiku a uhlí pro provoz dožívajících elektráren budou nakupovat za určené ceny ze státních dolů. Taková je energetická politika nové polské vlády. Ostatně expert Onichimowski podotkl, že na evropském trhu s elektřinou je jí dost a je levná.
Jaromír Piskoř
Polské ekonomické forum – platforma pro dialog
Divadlo Tuskovy vlády o 100 miliardách zlotých
Hnědé uhlí končí, problémy začínají: Co čeká Polsko po uzavření dolu Turów?
Čas pro nové vůdce
Ministr spravedlnosti je stále šéfprokurátor
- Polské ekonomické forum – platforma pro dialog 30.8.2024Rodina demokratických evropských zemí si stále více uvědomuje, že bude muset další roky žít v realitě nové studené války. Ekonomiky našich zemí se budou muset vyrovnat nejen s klasickými výzvami, ale také s požadavky válečného režimu. Hodnota spolupráce zůstane na našem kontinentu o to výjimečně důležitější. Jedním z cílů Ekonomického fóra vždy bylo zmírňovat konflikty. […]Jaromír Piskoř
- Divadlo Tuskovy vlády o 100 miliardách zlotých 28.8.2024Polský premiér Donald Tusk na tiskové konferenci tvrdil, že v současnosti čelí obvinění 62 lidí z minulé vládní garnitury. Podle něj se řízení ohledně podezřelých veřejných výdajů týká 100 miliard zlotých (což je přibližně 20 % polského státního rozpočtu a v přepočtu asi 600 miliard korun). Tusk tvrdí, že předseda PiS Jarosław Kaczyński si myslel, […]Jaromír Piskoř
- Hnědé uhlí končí, problémy začínají: Co čeká Polsko po uzavření dolu Turów? 28.8.2024V Polsku padlo rozhodnutí, že důl Turów zastaví k roku 2026 těžbu a podle všeho přestane fungovat i elektrárna Turów, poháněná jeho hnědým uhlím. Ta v současnosti pokrývá 7 % polské energetické spotřeby. Možná to potěší ekology napříč hranicemi i zahraniční těžaře, ale rozhodně ne tisíce polských zaměstnanců, a to nejen v tomto regionu. Drazí […]Jaromír Piskoř
