Evropská komise rozhodla o zahájení postupů při nadměrném schodku financí vůči Polsku a šesti dalším zemím EU (Belgii, Francii, Itálii, Maďarsku, Maltě a Slovensku). Důvodem je to, že deficit veřejných financí u nich výrazně překročil tříprocentní hranici. V případě Polska činil v roce 2023 5,1 % HDP.

„Doporučuji všem, kteří tvrdí, že kdyby byla u moci PiS, stalo by se to samé, podívejte se na 8 let, kdy jsme byli u vlády. Během této doby, i přes řadu konfliktů a nedostatek dobré vůle ze strany Evropské komise, nás nikdo nemohl podrobit postupu při nadměrném schodku,“ řekl bývalý premiér Morawiecki a dodal, že „vláda KO a koalice spadly pod proceduru při nadměrném schodku pouhých šest měsíců po převzetí moci“.

Jenže ona procedura souvisí s deficitem za roku 2023, kdy byl více než 10 měsíců Morawiecki premiérem. Prezident Institutu veřejných financí Sławomir Dudek tvrdí, že v roce 2023 si byl Morawiecki vědom, že mu hrozí procedura apři nadměrném schodku, ale snažil se to před Poláky utajit, aby před volbami nerozproudil diskuzi o stavu veřejných financí. Navíc rozpočet na rok 2024 je návrhem Morawieckého vlády a předpokládal schodek 4,5 % HDP.

Po zahájení procedury Polsko čeká na konkrétní doporučení pro polskou vládu ze strany EU. Vláda bude nucena šetřit. Pravděpodobně bude EU požadovat plán na snížení deficitu veřejných financí ve čtyřletém výhledu. Polsko proto na podzim bude muset poslat do EU rozpočtový výhled na roky 2025-2028. Onen plán bude podléhat hodnocení Komise a názoru Rady EU. Názor Rady bude právně závazný. Střednědobý plán revidovaný Komisí a Radou bude pak definovat tempo růstu nákladů do roku 2028 zajišťující bezpečnost veřejných financí, tedy omezení deficitu pod 3 % HDP. Ono tempo pak bude právně závazné i pro další rozpočtové zákony.

Podle nových předpisů (od května 2024) platících pro proceduru nadměrného deficitu bude dohled ze strany EU pokrývat většinu výdajů, a to nejen výdajů státního rozpočtu, ale šířeji i sektoru vládních institucí, jehož rozsah je dán předpisy EU. Tento dohled se však bude týkat jen celkové výše výdajů. Kromě toho z něj budou vyloučeny náklady na dluhovou službu a výdaje na projekty financované z rozpočtu EU. Výdaje související s národní obranou nebo jinými faktory souvisejícími s procedurou však nebudou z dohledu vyloučeny.

V praxi to znamená, že Polsko nebude mít peníze na žádné změny či projekty generující vysoké náklady. Vládnoucí koalice pak může škrtnout téměř všechny své volební sliby. Vláda bude muset asi i revidovat výši sociálních programů jako Rodina 800 + a roční třinácté a čtrnácté důchody. Aby se Polsko dostalo pod 3 % muselo by ušetřit oproti platnému rozpočtovému schodku cca 70 miliard PLN. Samotné příspěvky na děti Rodina + znamenají 70 miliard PLN, třináctý a čtrnáctý důchod pak 45 miliard PLN.

Už je tedy jasné, proč se vládní představitelé ošívají nad otázkami, zda budou pokračovat velké projekty jako například CPK (Centralny port komunikacyjny) – dopravní projekt nového letiště, železničního uzlu a silničního spojení. Projekt nová vláda zarazila, nejprve audity, které měly zjistit, zda představitelé dnes opoziční PiS neporušovali zákony. Protože se ale staví rychlostní železnice a s ní je spojené čerpání evropských fondů, dochází k revizi a zúžení projektu. Pro projekt je podporován více než 60 % Poláků a vláda zatím nemůže říci, že na něj nebude mít peníze. Proto se ukončení projektu posunuto o pět let.

Totéž můžeme pozorovat u stavby první jaderné elektrárny, kde byl posunut termín dokončení dokonce o sedm let. O lokalizaci druhé jaderné elektrárny nebude jen tak rozhodnuto a třetí soukromý projekt s korejskou účastí byl už úplně odpískán. Jsou rušeny projekty rozšíření či výstavby nových přepravních terminálů na Baltu a v Polsku se pár let bude stavět pouze to, co nebude zátěží pro rozpočet a bude navázáno na financování z fondů EU.

V takových podmínkách může polská vláda sáhnout po netradičních, inovativních až riskantních řešeních. V roce 2014 převedla v podobné situaci zákonem polská vláda „spící“ prostředky ve výši přibližně 100 miliard PLN ze soukromých penzijních fondů do „průběžného“ financování polských důchodů. Poláci dostali subkonta u důchodového úřadu a na hodnotě netratili. Podle Donalda Tuska tehdejší vláda zachránila jejich peníze před znehodnocením v soukromých fondech a argentinským scénářem. Nynější vláda by dnes mohla „zachraňovat“ zbytek. Otevřený penzijní fond OFE reprezentuje v Polsku druhý penzijní pilíř a bylo v něm na konci roku 2022 168 miliard PLN. Pokud by ony prostředky byly převedeny opět na stát a OFE zrušeno, pak by akcie mnoha společností kotovaných na burze cenných papírů, které nyní OFE drží, byly převedeny do nějakého státního fondu a de facto by je spravovala vláda a mohla by tyto zestátněné podíly, ale i celé společnosti privatizovat. V roce 2015 i kvůli OFE byl Donald Tusk na osm let odstaven od vlády v Polsku. Dnes je opět u moci.

„Lituji, že jednání vlády nejsou veřejná. Kdybyste slyšeli, co říkám ministrům, vaše uši by trnuly.“ prohlásil nedávno veřejně Donal Tusk. Premiér Tusk už totiž nevládne, ale panuje. Po evropských volbách síla koaličních partnerů ve vládě ještě zeslábla a návrhy jejich ministrů budou nově procházet schválením vládního ekonomického výboru složeného z lidí věrných premiérovi. Pak teprve mohou být předloženy vládě. Mnohé programové návrhy koaličních partnerů tak nebudou zařazeny ani na program jednání koaliční vlády. Protichůdnost programů koaliční polské Lewice či polských Lidovců je zcela zjevná, ale dramaticky narůstá mezilidská nechuť sedět spolu u jednoho stolu. Paradoxně tak dnes polskou vládu drží pohromadě pouze autorita panovníka.

Jaromír Piskoř

(psáno pro info.cz)

Polské sdružení klimatologů s názvem Klimatická koalice apeluje na polskou vládu a polské politiky, aby omezili roli zemního plynu v polské energetické transformaci, zastavili vybudování terminálů LNG na Baltu a přestali hledat další zdroje plynu v zahraničí.

„Místo okamžitého přechodu na systém založený na efektivitě a rozprostřených obnovitelných zdrojích se uhelné elektrárny postupně přestavují na elektrárny plynové. V současné době je v Polsku ve výstavbě několik velkých paroplynových bloků typu CCGT, tedy navržených tak, aby fungovaly jako základ energetického systému a nikoli jako stabilizátor „když nefouká a nesvítí“. V Polsku plánované nebo stavěné plynové elektrárny mají fungovat nepřetržitě desítky let a spotřebují miliardy kubíků paliva. Elektrárny (Ostrołęka C 745 MW, Rybnik 860 MW, Dolna Odra 1 400 MW a gigantické Kozienice 1 800 MW) radikálně zvýší poptávku Polska po dováženém plynu a zablokují transformaci. Polská vláda musí myslet systémově ve všech sektorech ekonomiky a neplánovat zvyšování spotřeby, jako je tomu dnes, ale ustoupit od fosilních paliv“ – řekla Katarzyna Wiekiera ze sdružení Pracownia dla Wszystkich Stot a pokračovala: „CCGT turbíny plynových elektráren postavených v Polsku jsou jedny z nejdražších zdrojů energie. Kolísání ceny paliva, zejména LNG, nestabilita dodávek a kolísání směnných kurzů ji vedlo na mnoha místech po celém světě ke zrušení plynárenských projektů. Žádná z elektráren plánovaných v Polsku není a nebude zisková – polská společnost zaplatí 18 miliard zlotých za elektrárny Dolna Odra, Rybnik, Grudziądz a Ostrołęka. Tyto projekty jsou finančně životaschopné pouze díky dotacím. To nedává smysl a Polsko by mělo ustoupit od těchto investic prováděných na úkor klimatu, společnosti a energetické bezpečnosti.“

Stejně jako v Polsku plynové elektrárny a teplárny fungují po celé Evropě. Investiční rozhodnutí z doby před několika lety nelze zvrátit. Starý kontinent se jich tak rychle nezbaví. Už jen proto, že dřívější uhelné elektrárny byly nahrazeny plynovými bloky a vzhledem k tomu, že spalování plynu jsou v EU přiřazeny nižší emise v rámci současného systému ETS, se použití modrého paliva stalo pro mnoho zemí jediným řešením, jak projít počátečními fázemi energetické transformace. Proto je plyn nazýván „přechodným“ palivem. V Evropě si mnoho zemí vybralo plyn, protože k němu měli snadný přístup a modré palivo z Ruska bylo levné. Dlouholeté energetické strategie ale nepočítaly s vypuknutím války na Ukrajině a jejími důsledky.

„Nové plynové kapacity v Polsku budou vyrábět elektřinu za více než čtyřnásobek nákladů ve srovnání s velkými větrnými nebo fotovoltaickými elektrárnami a podobný trend platí také pro plynové zdroje tepla,“ upozorňuje Klimatická koalice. Srovnávání zdrojů závislých na počasí z hlediska LCOE (Levelized cost of electric) s velkými výrobními jednotkami je však zbytečné. LCOE nebere v úvahu jeden klíčový faktor – dostupnost. Co s tím, když je elektřina z fotovoltaických farem levnější, pokud se v systému neobjeví v konkrétní čas? Večerní nebo noční mezeru v systému je potřeba něčím vyplnit. Ano, CCGT jednotky slouží k základnímu provozu. Pro rychlou reakci na večerní pokles fotovoltaické výroby jsou vhodnější jednotky s otevřeným okruhem (OCGT), které rychleji dosáhnou plného výkonu (trvá to několik minut). Navíc jsou levnější, ale zároveň více emisní, protože nedochází k „rekuperaci“ tepla.

Výše uvedená fakta jsou ze všech možných úhlů pohledu v Polsku diskutována a je zcela zarážející, že polským energetikům nedochází, že mají přímo v Krakově možnost pořídit si investici, která by uspokojila polské klimatology a mohla by se stát v krátké budoucnosti důležitým stabilizátorem v jejich síti. Je jí ČEZem prodávaná stará elektrárna Skawina. V Polsku má zatím jen význam v tom, že dodává teplo pro více než 25 % Krakova. Do pěti let bude muset být tato uhelná elektrárna uzavřena, ale technické a ekonomické podmínky ji předurčují k přestavbě na plynovou s otevřeným okruhem (OCGT). Stabilizační vyrovnávací zásahy do sítě jsou mnohdy pohotovostní a vždy velmi dobře honorované. Navíc Skawina má své teplo kam udat a zajišťovalo by jí to ekonomickou stabilitu. Samotné město Krakov by bez Skawiny v zimě nemohlo existovat. Dodává teplo nejen do tisíců domácností, ale i na Wawel, do nemocnic, do škol či úřadů.

ČEZ dnes provádí ve Skawině svého druhu „due diligence“, aby byl schopen učit co přesně bude prodávat a za jakou cenu. Rozhodl se z Polska odejít a zastaralá a dnes ztrátová aktiva prodat. Jediní Poláci, kteří si uvědomují, co Skawina pro Krakov strategicky znamená jsou Ti, kteří ze Skawiny odebírají pro Krakov teplo. Městský energetický podnik (MPEC – Kraków) vyjádřil několikrát zájem o koupi Skawiny, ale představa Poláků o ceně je směšná. Chtějí koupit starou elektrárnu za „pár zlotých“ a za evropské peníze ji přestavět na plynovou. Nutno je chápat, město Krakov je příšerně zadlužené a pár týdnů čerstvý primátor nemá v létě potřebu zabývat se zimním vytápěním.

Zájem ale je. Nikoli ze strany Poláků, ale českých energobaronů. ČEZ se jako státní podnik nemůže v Polsku chovat drsně tržně a vyhrožovat Krakovu, že jim vypne teplo, i když jim žádný polský důl nechce prodat uhlí a musí jej nakupovat za burzovní ceny. Byl by z toho diplomatický problém podobný Turowu. Český soukromý subjekt si servítky brát nebude muset a v blízkém budoucnu tak čeká Krakov „česká zima“.

Jaromír Piskoř

(psáno pro info.cz)

Bývalý zmocněnec pro strategickou infrastrukturu v Morawického vládě Piotr Naimski byl velmi silnou politickou postavou a dokázal kolem sebe zorganizovat tým profesionálů, který dotáhl do konce v pevně zadaných termínech velmi složitou stavbu plynovodu z Norska přes Švédsko a Dánsko do Polska. Baltic Pipe je dnes strategický podmořský plynovod, který dodává ze Severního moře tolik plynu, že Polsko se stalo zcela nezávislé na ruských dodávkách. Těsně před dokončením stavby plynovodu byl z funkce odvolán. Osobně mu to sdělil místopředseda vlády a předseda PiS Jaroslaw Kaczyński. Odvolání pak podepsal premiér Morawiecki. Oficiálně se nikdo nevyjádřil, jaký byl důvod jeho odvolání. Od polského prezidenta následně obdržel Řád bílého orla, což je nejstarší a nejvyšší státní vyznamenání Polské republiky udělované za mimořádné civilní a vojenské zásluhy ve prospěch Polska.

Naimski byl u prvotních vyjednávání s Američany o stavbě první polské jaderné elektrárny a podle následných spekulací tvrdošíjně zastával názor, že se Američané mají na stavbě a provozu elektrárny podílet nejen jako dodavatelé, ale také jako podílníci, a to i finančně. Byl tvrdohlavý a názor nezměnil. Proto měl být odvolán a Kaczyński veřejně přiznal, že to byl on, který mu to řekl. Naimski s médii od svého odvolání nehovoří.

Po říjnových volbách Tuskova vláda jmenovala do funkce vládního zmocněnce pro strategickou infrastrukturu Macieje Banda, bývalého šéfa polského Energetického úřadu. Bando je typický úředník, který to dokonce o sobě zdůrazňuje a vidí to jako svou přednost neboť „úřady a regulátoři jsou dnes úzkým hrdlem pro proces přípravy jaderné elektrárny“.

Na proběhlém ekonomickém kongresu v Katovicích na otázku o spuštění první polské jaderné elektrárny odpověděla polská ministryně průmyslu Marzena Czarnecka: „S opatrností říkáme že je to rok 2040. Naši předchůdci byli optimisté a předpokládali rok 2032. Neměli nic konkrétního na stole. Já jsem realistkou. Všechny podobné investice mají zpoždění. Podobně se vyjádřil i zmocněnec pro strategickou infrastrukturu Maciej Bando, já jen opakuji jeho informaci. To je reálné datum. Vy jste věřili v datum 2032 či 2033? Tvrdila to předešlá vláda v předešlé Strategii do roku 2040.“

Den poté na stejném kongresu Maciej Bando za klíčové pro stavbu elektrárny označil posílení úřadů, regulátorů či technického dozoru. „Není to jen otázka lopaty a betonárky. Pokud neposílíme příslušné úřady, nemůžeme snít o tom, že budeme mít jadernou energetiku.“ O slovech ministryně průmyslu nepadlo nic, jen před zástupci amerických Westinghouse a Bechtel zdůraznil, že v roce 2028 má být použit poprvé jaderný beton, a pak už bude celá stavba v rukách firem odpovědných za stavbu.

Podle toho, jak tiskový úřad ministerstva průmyslu kmital a vysvětloval nevysvětlitelné, vcelku sympatická a evidentně ukecaná profesorka Czarnecka takto zveřejnila neveřejný vládní úmysl odložit otevření první polské jaderné elektrárny o sedm let. Překvapení polští novináři pak sice spočítali vládě dopady na polskou důvěryhodnost, ale nijak razantního prohlášení o co nejkratším možném vybudování elektrárny se nedočkali. Tvůrce energetického programu vládní Občanské koalice, který seděl v panelu na konferenci pět metrů od ministryně Grzegorz Onichimowski, dnes nový ředitel Polskie Sieci Elektroenergetyczne podotkl: „Dnes máme v Polsku mnoho větrných elektráren, kterým končí doba provozu. Jejich výkon 1 MW nahradíme novými o výkonu 5-6 MW.

Je evidentní, že Tuskova Občanská koalice nemá pražádnou vůli nějak uspíšit stavbu jaderné elektrárny. Nutí jí k tomu jen silná podpora jádra u voličů a podepsaná smlouva s Američany. Nucený odchod od uhlí bude tedy co nejdéle zdržovat, případně jej chce řešit masivní výstavbou větrných elektráren jak mořských, tak pozemních. Vyrovnávací mají být dočasně plynové. 

Olga Sypuła manažérka European Energy Polska si na stejné konferenci ale moc servítky nebrala: „Zákon o územním plánování zcela diskriminuje větrné elektrárny. Je v rozporu s evropskou legislativou. Větrné elektrárny kvůli špatnému zákonu budou v Polsku nahrazeny velkou fotovoltaikou, protože kvůli zastaralé síti jsou místa pro připojení velmi omezena. Infrastruktura nutná k provozu OZE v Polsku se teprve začala stavět. Je to pozdě.“

Polsko je stále uhelná velmoc, ale dnes už žádná banka nebude financovat ani opravu uhelné elektrárny a ty stávající v Polsku postupně dožijí. Energetické společnosti konečně donutily polský stát, aby od nich převzal doly a další uhelná aktiva a ty do konce příštího roku přejdou i s horníky do ryze státních rukou. Státem ovládaným energetickým společnostem se tak uvolní ruce a budou schopny financovat z nových úvěrů zelenou energetiku a uhlí pro provoz dožívajících elektráren budou nakupovat za určené ceny ze státních dolů. Taková je energetická politika nové polské vlády. Ostatně expert Onichimowski podotkl, že na evropském trhu s elektřinou je jí dost a je levná.

Jaromír Piskoř